Kanalizační zařízení jsou města ve výstavbě, rekonstrukci a expanzi, dělnické a rekreační vesnice, sanatoria, průmyslové podniky, stejně jako velké průmyslové a obytné oblasti.
Návrh kanalizace se provádí v souladu s SNiP 11-32-74 „Kanalizace. Vnější sítě a stavby“, kde jsou uvedeny normativní podklady pro volbu kanalizačního systému, výběr a dimenzování kanalizačních staveb, stanovení odhadovaných nákladů na odpadní vody, hydraulický výpočet kanalizačních sítí, technologický výpočet čistíren atd. .
Výchozími materiály pro vypracování projektu kanalizace pro město a průmyslový podnik jsou urbanistický projekt a hlavní plán podniku s ohledem na perspektivy jejich rozvoje.
Kanalizace je určena pro konkrétní zúčtovací období (termín) – doba, po kterou musí mít stoka potřebnou kapacitu a splňovat svůj účel bez restrukturalizace. Pro města je toto období 20-25 let a pro průmyslové podniky se rovná životnosti podniku s odhadovanou produktivitou.
Kromě projektu územního plánování nebo hlavního plánu podniku jsou pro návrh kanalizací vyžadovány následující materiály:
mapa území s popisem přírodních a inženýrských a stavebních poměrů;
geologická a hydrogeologická data; 3) meteorologická data;
4) hydrologické údaje přilehlých nádrží atp.
K určení odhadovaného průtoku odpadních vod stanoveného na konci zúčtovacího období jsou zapotřebí údaje o počtu obyvatel a podrobnosti o průmyslových podnicích.
Počet obyvatel se bere podle projektu územního plánování města nebo okresu. Odhadovaný počet obyvatel N závisí na typu, počtu podlaží a stupni zlepšení budov a je dán hustotou osídlení území р – počet obyvatel žijících na 1 hektaru plochy bloku (bez ulic):
kde F – bloková oblast.
Hustota osídlení ve městech a obcích se pohybuje v závislosti na počtu podlaží budovy od 50 do 700 osob na 1 hektar.
Spotřeba domovních odpadních vod z průmyslových podniků se počítá podle počtu dělníků a zaměstnanců zaměstnaných na směny ve výrobě.
§ 84. Schémata stokových sítí
Stokové sítě pracují v gravitačním režimu s částečným zaplněním potrubního úseku. V tomto ohledu řešení schématu stokové sítě závisí především na terénu, půdních podmínkách a umístění vodních ploch.
Kanalizační sítě jsou vedeny v tomto sledu: nejprve rozdělením území kanalizačního objektu na kanalizační povodí povodí, sběrače kanalizací jsou vedeny po jejich spodních místech; poté jsou po zachycení kolektorů kalů vedeny hlavní a příměstské kolektory směrem k čistírnám a nakonec uliční sítě jsou vedeny ke kolektorům tak, aby každá větev uliční sítě měla minimální délku. Umístění čerpacích stanic se určí při výpočtu sítě. Nejúčelnější je umístit je na místa, kde jednotlivé kolektory vhodné pro čerpací stanici mají stejnou hloubku uložení.
Rozhodnutí o schématu kanalizační sítě (její trasování) je nejdůležitější fází návrhu kanalizace, protože na ní závisí náklady na kanalizaci jako celek.
Různorodost místních podmínek nám neumožňuje doporučit typická řešení schémat stokových sítí. Schémata, se kterými se h;j v praxi setkáváme, lze klasifikovat následovně.
Kolmý vzor (obr. III. 7, ) — sběrače odpadních vod jsou vedeny kolmo ke směru pohybu vody v nádrži. Toto schéma se používá hlavně pro vypouštění atmosférických odpadních vod, které není třeba čistit.
Zkřížené schéma (obr. III. 7, b) — kolektory kanalizačních nádrží jsou vedeny kolmo ke směru pohybu vody v nádrži a jsou zachyceny hlavním kolektorem trasovaným rovnoběžně s řekou. Takové schéma se používá s plynulým spádem terénu do nádrže a potřebou čištění odpadních vod.
3.Paralelní (ventilátorový) obvod (obr. III. 7, c) — sběrače odpadních vod jsou vedeny rovnoběžně se směrem pohybu vody v nádrži nebo pod mírným úhlem k němu a jsou zachyceny hlavním sběračem odvádějícím odpadní vody do čistírny kolmo ke směru pohybu vody v nádrži. Toto schéma se používá v případě prudkého poklesu terénu do nádrže, protože umožňuje vyloučit zvýšené rychlosti v kolektorech kanalizačních nádrží, které způsobují zničení potrubí.
Obr. III.7. Schémata kanalizačních sítí
a – kolmý; б – zkřížený; в – paralelní; G – pásmo; e – radiální; /— Kolektory kanalizačních nádrží; 2 — hranice kanalizačních nádrží; 3 – hranice kanalizovaného objektu; 4 – hlavní kolektor; 5 – tlakové potrubí; S – uvolnit; 7—hlavní kolektor horní zóny; 8 – Totéž. spodní zóna
Schéma zóny (pásu). (obr. III.7, d) — kanalizovaný prostor je rozdělen do dvou zón: shora je odpadní voda vypouštěna do čistírny samospádem a zdola je čerpána čerpací stanicí. Každá ze zón má schéma podobné překříženému schématu. Zónové schéma se používá s výrazným nebo nerovnoměrným spádem terénu k nádrži a absencí možnosti kanalizace celého území (např. spodní zóny) gravitací.
Radiální schéma (obr. III.7, d) — Čištění odpadních vod se provádí ve dvou nebo více čistírnách. S tímto schématem jsou odpadní vody vypouštěny z kanalizované oblasti decentralizovaným způsobem. Toto schéma se používá pro složitý terén a kanalizaci velkých měst.
Výše uvedená klasifikace schémat stokové sítě je velmi přibližná.
Nezbytné je správné vedení uličních kanalizačních sítí. Existují tři následující schémata pro trasování uličních kanalizačních sítí.
Okolní trasování (obr. III. 8, ) – uliční sítě obepínají každý blok ze všech čtyř stran. Toto schéma se používá pro plochý terén a velké bloky.
Obkreslete podél spodní strany bloku (obr. III.8, b) – uliční sítě jsou vedeny pouze na spodních stranách obsluhovaných ubikací. Toto schéma se používá s výrazným poklesem terénu.
