Pracovní spára v betonu

U ohýbatelných konstrukcí jsou pracovní švy umístěny v místech s nejnižší smykovou silou. Ve sloupech jsou švy uspořádány na úrovni horní části základu, ve spodní části nosníků, nosníků nebo jeřábových konzol; ve sloupech beztrámových stropů – ve spodní nebo horní části náběhu, v rámech mezi sloupkem a příčkou. U vysokých nosníků, monoliticky spojených s deskami, je šev uspořádán tak, že nedosahuje 20 mm k úrovni spodního povrchu desky.

Pokračovat v betonáži je možné poté, co beton v pracovní spáře dosáhne pevnosti minimálně 1,5 MPa. Tím je určena délka přestávek (18 hod. při +24°C) a umístění spár podle přijatého tempa pokládky. Povrch pracovního švu musí být kolmý k ose prvku a ve stěnách a deskách – k jejich povrchu. K tomu je nutné nainstalovat ochranné omezovače s drážkami pro výztužné tyče (obr. VII.15, E), dobře je připevníte k bednicím panelům.

V rámci přípravy na další betonáž se švy zpracují po 8. . 24 hodin po položení betonu tryskou voda-vzduch nebo pneumatickou škrabkou, v zimě – poháněnými kartáči nebo frézou poté, co beton dosáhne pevnosti 5 MPa. Účelem ošetření je odstranění cementového filmu. Poté se nanese vrstva cementové malty o složení 1:3, na kterou se položí betonová směs.

§ 4. Vlastnosti betonáže konstrukcí

Masivní betonové nízkovyztužené konstrukce – mostní podpěry, opěrné zdi, silné základové desky, základy pro zařízení – jsou vyrobeny z tuhých směsí. PPR označuje členění pole na betonážní bloky, jejichž rozměry jsou nastaveny tak, aby byly minimalizovány škodlivé účinky teplotních deformací způsobených zvýšením teploty betonu při jeho tvrdnutí. Uzavírací blok se betonuje po smrštění a vychladnutí uzavřených bloků.

Pokládka směsi a její hutnění hloubkovými vibrátory se provádí ve vodorovných vrstvách stejné tloušťky bez přerušení a v jednom směru. Tloušťka betonářské vrstvy se bere na základě následujících podmínek. Časový interval t závisí na časovém intervalu mezi mícháním a začátkem tuhnutí cementu t_x a od doby přepravy a pokládky první části betonové směsi /,:

t=t₁ – t_t. (VII.11)

Hodnotu /j (obvykle v rozmezí od 1 do 2 hodin) stanoví stavební laboratoř. Z výrazu pak lze určit tloušťku položené vrstvy cm

h = Qt / F, (VII.12)

kde Q – intenzita dodávky betonu; F je plocha bloku.

Pokud je nastavena intenzita dodávky betonové směsi a charakteristika vibrátorů, pak se pomocí vzorce (VII. 12) stanoví rozměry bloku v plánu, obvykle nepřesahující 60 m 2. Výška bloku I je omezena na 4,5 m. Vrchní vrstva v meziblocích je ponechána hrubá pro lepší přilnavost bloků k sobě. Výstupní vrstva v horním bloku je zhutněna a vyhlazena plošnými vibrátory.

Přestávky při pokládání směsi do bloků základů pro zařízení, která vnímají dynamické zatížení, nejsou povoleny. Kužel vytvořený během dávkování betonové směsi se vyrovnává pomocí vibrátorů, dokud se nedosáhne stejnoměrné vrstvy. Vibrátor je ponořen do betonového kužele svisle a se sklonem do 30° a v této poloze se pohybuje směrem ke spodní části vrstvy. Kontinuálně přiváděná betonová směs je urovnávána a zhutňována vibrátory postupně, jak je přiváděna rychlostí, která zajišťuje rovnoměrné zhutnění celé vrstvy. Vibrátor se ponoří do vrstvy betonu tak, aby pracovní špička vstoupila do dříve položeného, ​​ale ještě nezapočatého betonu do hloubky 5 cm.

bratorů závisí na tvrdosti betonové směsi: 30 cm u vibrátorů s ohebnou hřídelí a 40 cm u vibračních hlavic.

Pokud je směs přiváděna pomocí rotačních korečků, vykládají se uprostřed vybetonované plochy. Směs je distribuována a zhutňována dávkovými vibrátory zavěšenými na jeřábovém háku.

Sloupce bez křížových svorek betonují se po úsecích o výšce 5 m. Betonová směs je přiváděna shora z lopaty přes trychtýř a hutněna hloubkovými vibrátory. Při betonáži sloupů velké výšky se provede členění na vrstvy betonáže. Poslední patro na výšku se betonuje poté, co beton předchozího patra dosáhne pevnosti 1,5 MPa a konstrukce pracovní spáry (obr. VII.24, Obr. a B C).

Sloupce s silná výztuha a křížové svorky, stejně jako u stran průřezu menšího než 0,4 m se betonují bez přerušení do výšky maximálně 2 m. Směs s tahem kužele 6. . 8 cm jsou napájeny spojovacími kmeny skrz otvory – “kapsy” (obr. VII.25, PROTI), uspořádány v bočních stěnách bednění. Do spodní části sloupu se doporučuje položit vrstvu plastu.

Rýže. VII.24. Zařízení pracovních švů: a BC – umístění pracovních švů při betonování sloupů; d, d – stejné, žebrované stropy; е – podrobnosti o zařízení pracovního švu; /—/, //—//,

///—/// — místa pro pracovní švy

Rýže. VII.25. Schémata betonování:

a – sloupy až 5 m vysoké; b – stejné, více než 5 m vysoké; c – stejné, s tlustým vyztužením nosníků; г – montáž štítu dělícího bednění; д – tlustá zeď е – hustě vyztužená tenká stěna; ж – opěrná zeď; a – stupňovitý základ do výšky 3 m; к – stejné, více než 3 m vysoké; л – desky na zemi (/ – vodorovné, // – šikmé vrstvy; III – kroky); м – talíře pro přípravu; / – bednění; 2 – vana; 3 – lano; 4 — hluboký vibrátor; 5 – nálevka kmene; 6 – vibrátor s ohebnou hřídelí; 7 – kapsa; 8 – dělící štít; 9 – kufr; 10 – betonový vůz; // – lešení; 12 – vibrační paprsek; 13 – kolečko; 14 – betonová směs; /5 – armatury; 16 – kolejová dráha; 17 – položená betonová vrstva; 18 – pokládka betonové vrstvy

tloušťka cementové malty 10. . 20 cm směsi 1 : 2 (1 : 3) pro zajištění lepší přilnavosti k dříve položenému betonu.

Rámové konstrukce by měly být betonovány bez přerušení. Pokud se to nepodaří, jsou rámové regály betonovány do výšky až po pracovní šev.

Vybetonují se stěny, příčky tuhosti idioafragmové o tloušťce nad 15 cm, přivádějící betonovou směs shora přes nálevky a kmeny nepřetržitě do výšky 3 m. Stěny o tloušťce menší než 0,5 cm se betonují do výšky až 0,8 m. Při vyšší výšce stěny se pro pohodlí vyztužení a pokládky betonové směsi instaluje bednění na jedné straně do výšky patra , poté se namontuje výztuž a namontuje se druhá strana bednění. Betonová směs se přivádí shora nebo přes kapsy (obr. VII. 15, ё) a rovnoměrně jej rozmístit (obr. VII.25, e). Stěny nádrží se doporučuje betonovat po výšce a obvodu bez přerušení. Beton stěn a dna se spojí v místech daných projektem. Opěrné zdi lze někdy betonovat podáváním směsi přímo z betonářského vozu (obr. VI 1.25, a).

Stupňovité základy pro sloupy se betonují v několika fázích. Nejprve se betonují základní podložky; poté je instalována výztužná klec, bednicí blok a směs je položena ve spodních stupních základu; poté se podsloup přibetonuje k hrdlotvornému sklu nebo dnu kotevních šroubů (u kovového sloupu); po nainstalovaných formovačích hnízd nebo kotevních šroubů betonují horní část základu (obr. VII. 25, a k).

Betonová směs se pokládá ve vrstvách o tloušťce 30 cm a hutní se ponornými vibrátory s hroty zvolenými v závislosti na stupni vyztužení. V rozích a u stěn bednění je směs bajonetována.

Betonáž nosníků a podlahových desek, monoliticky spojených se sloupy a stěnami, je zahájena 2 hodiny po betonáži svislice

skalní struktury tak, aby beton v nich uložený měl čas dát počáteční tah. Trámy a nosníky o výšce menší než 800 mm se betonují ve vrstvách po 35. . 40 cm současně s talíři. Při větší výšce nosníků jsou betonovány samostatně a podél výšky uspořádají pracovní šev.

Betonová směs v nosnících je zhutňována hlubokými vibrátory s ohebným hřídelem a v deskách – vibračními trámy a povrchovými vibrátory. Pracovník nastaví plošný vibrátor do původní polohy, zapne motor a posune vibrátor s hákem na konec rukojeti, poté jej posune kolmo na dráhu ve vzdálenosti 30 cm a posune jej rovnoběžně s procházejícím pásem. v opačném směru, překrytí předchozího pásu o 40 cm. betonová směs při pokládání do desek s dvojitou výztuží by neměla přesáhnout 3 mm a do desek s jednoduchou výztuží nebo betonu – 5 mm. Podlahové desky se betonují ve směru vedlejších nebo hlavních nosníků a přivádějí směs ve směru dříve položeného betonu.

Oblouky velké délky jsou rozděleny do betonovacích úseků omezených délkou pracovními spárami umístěnými kolmo na tvořící čáru oblouku. Beton je umístěn v oplocených oblastech symetricky, od patek k hradu, aby byl zachován tvar bednění.

Mohutné oblouky a klenby o rozpětí více než 15 m jsou betonovány v pásech rovnoběžných s podélnou osou klenby a umístěných symetricky vzhledem k její štěrbině. Do zbývajících prostorů mezi pásy se po 5-7 dnech položí tuhá betonová směs a zhutní se hloubkovými vibrátory. Klínový zámek umístěný ve středu oblouku se betonuje jako poslední.

Podkladní betonová vrstva pod podlahami a deskovými konstrukcemi je uspořádána v pásech o šířce 3 m přes jeden, zhutňování směsi vibračními potěry nebo betonážními stroji (obr. VII.4, Obr. l, m).

Při stavbě masivních nízkovyztužených konstrukcí se při pokládce zapouštějí do betonové směsi.

kameny (“rozinky”) s velikostí částic větší než 150 mm, ale ne větší než V_a nejmenší struktura. Kámen se podává v nádobách a rovnoměrně rozkládá po ploše bloku, ustupuje 300 mm od bednění. Ke zhutnění směsi se používají hloubkové vibrátory s průměrem vibrotipu do 200 mm.

Nevyztužené konstrukce jsou také z kamenného betonu. Betonová směs s tahem kužele do 4 cm se pokládá ve vrstvě 300 mm. Vrstva kamene o velikosti částic 120 až 500 mm se hází na směs kontejnerů nebo korby sklápěčů. Na položenou vrstvu je umístěna příhradová plošina výkonného závěsného vibrátoru a vystavena vibracím po dobu 60 s. Díky tomu je kámen ponořen do betonové směsi.

Při provádění monolitických prací se nejčastěji používá standardní schéma betonování s pokládáním vodorovných vrstev stejné tloušťky v jednom směru. Beton lze pokládat s průběžným překrýváním vrstev, avšak dříve, než začne tuhnutí předchozí vrstvy. Nebo se betonování provádí přerušovaně, kdy se překrytí dříve položené vrstvy s následující provádí poté, co beton získal požadovanou pevnost. V posledním případě vzniká v místě styku dříve položeného a čerstvě položeného betonu tzv. pracovní nebo studená spára.
Potřeba přestávek mezi vrstvami pokládky je vysvětlena složitostí nebo nemožností souvislé betonáže objektů s velkou plochou a také dočasnými ztrátami pro montáž bednění a výztuže.

V tomto případě je doba pokládky omezena dobou začátku tuhnutí cementu v dříve položené vrstvě. Dobu přetírání vrstev určuje stavební laboratoř a většinou závisí na specifikách použitého cementu, povětrnostních podmínkách a venkovní teplotě. Při pokládce stavební směsi s přerušeními je obnovení práce povoleno pouze při nastavení poslední pevnosti nad 1.5 MPa. Tento způsob pokládky je běžný jak v občanské a průmyslové, tak i v soukromé výstavbě.

Specifika studených kloubů

Podle definice je pracovní šev slabým místem, ale pokud je dobře proveden v souladu se stavebními předpisy a předpisy, betonový šev nenarušuje integritu konstrukce, nesnižuje její pevnostní vlastnosti a neovlivňuje životnost konstrukce. poslední.

Při výrobě betonových děl se vyvinula poněkud paradoxní situace: kdy je žádoucí stavět konstrukce beze švů, ale splnění těchto požadavků je v rozporu s potřebou rozdělit velké konstrukce na části pomocí zařízení pro dilataci spáry. Kromě toho jsou úseky mezi dilatačními spárami rozrušeny dodatečnými konstrukčními a smršťovacími spárami na bloky nebo menší části betonované bez přerušení. Zařízení konstrukčních a smršťovacích spojů je vysvětleno jak snížením plochy betonových profilů, tak nezbytnými opatřeními ke snížení deformací betonu. Protože u velkých objektů se betonování ve většině případů provádí přerušovaně, jsou studené spoje nebo betonářské spoje často kombinovány se smršťovacími a konstrukčními spoji.

Co je to?

Při konstrukci stěn a sloupů jsou povoleny pouze vodorovné spáry v betonu.

Při stavbě velkých objektů, konstrukcí, celkových stropů není možné lití betonu najednou. Práce se protáhne na několik dní nebo se během pracovního dne dělají přestávky. Pokud se bednění nalévá v několika krocích, směs při přidávání tuhne a mezi vrstvami malty se objevují hranice – studené švy.

Spoje v betonu jsou považovány za slabé místo rozestavěného objektu. Aby se zabránilo dalšímu ničení, jsou tyto hranice podrobeny speciálnímu ošetření. Při lití roztoku je nutné vzít v úvahu architektonická specifika budovy. Existují následující typy kloubů:

Vytvoření takového spoje pomůže rovnoměrněji vyschnout.

• Zmenšit. Provádějí se v podlahách, aby se vyrovnalo nerovnoměrné vysychání zatopené oblasti rozdělením pracovního prostoru na podmíněné čtverce. Nebezpečí je, že silná vrstva malty uvnitř nerovnoměrně zasychá, což podlahu deformuje.
• Náhradní. Používají se v monolitech různých aplikací pro rozdělení na několik nezávislých částí. To kompenzuje tepelnou roztažnost, která může vyvolat vznik trhlin.

Zpracování studených švů

Celistvost a spolehlivost konstrukce při přerušované betonáži závisí na správném umístění pracovních spár a kvalitě přilnavosti vrstev. Pro zajištění silné přilnavosti je předchozí vrstva vyrobena s nerovným povrchem a je provedeno dodatečné zpracování ztvrdlého betonu. Před další betonáží se odstraní nečistoty a cementový film. Nezapomeňte vyčistit výztužnou tyč. Po vhodné přípravě se povrch celoplošně překryje cementovou maltou (lze použít plastbetonovou směs). Předpokladem je shoda pevnosti betonu konstrukce a zatvrdlého betonu nebo malty v místech studeného spoje.

Technologie zařízení

Studený spoj musí být proveden tak, aby bylo zajištěno co nejtěsnější lícování a kvalitní přilnutí betonových vrstev. Překážkou mohou být různé nečistoty, voda, která se musí odstranit. V tomto případě však nestačí pouze vyčistit povrch – cementový film, který zhoršuje přilnavost mezi vrstvami, je zničen.

Způsoby destrukce cementového filmu mezi starou a novou vrstvou:

1. Mechanické – pomocí elektrického/ručního nářadí: kovové kartáče s drátem, pískovací pistole, frézka, vodní trysky, vzduchový kompresor atd.
2. Chemické – zahrnuje omývání kyselinou: obvykle se používají kyseliny octové, chlorovodíkové, fosforečné, které rozpouštějí cementový film a otevírají póry ve struktuře betonu. Po leptání se monolit promyje vodou.

Kromě toho lze na povrch švu nanést zářezy, pokryté lepidlem, bitumenem, polymerním tmelem, které občas zvyšují přilnavost mezi již ztuhlými a následujícími vrstvami. Na napojovací zónu je položena výztužná armovací síť s malými buňkami, dobře se osvědčilo použití pozinkovaných hmoždinek se 2 pracovními plochami.

Fáze provádění studeného švu:

• Správná volba křižovatky na základě SP 70.13330.2012 (zde jsou jasně uvedeny přípustné hranice pro ploché / žebrové desky, sloupy, nosníky). Pro slepé plochy, podlahy a jiné nátěry se zóny volí podle objemu betonu a použité technologie.
• Vytvoření hladké hrany v procesu betonáže, čekání na okamžik usazení se směsí minimálně 1.5 MPa (obvykle čekací doba 1-3 dny).
• Příprava spár metodou mechanického nebo chemického čištění. Ale mistři radí kombinovat obě metody.
• Vyplnění spáry betonem, zhutnění a vyrovnání směsi.
• Při absenci předběžné přípravy švu se beton řeže podél spoje speciálním strojem s vhodným diamantovým kotoučem.

V případě uspořádání izolačních, teplotních, konstrukčních, smršťovacích spojů je zvláštní pozornost věnována utěsnění spojů. K tomu se používají gernitové, bentonitové šňůry, bobtnající profily, které mohou kompenzovat pohyb betonových monolitů a vyloučit možnost vnikání vlhkosti.

Spolehlivost a integrita konstrukce v procesu betonování s prováděním švů přímo závisí na správné volbě umístění spojů, kvalitě adheze vrstev. Často, aby se zvýšila přilnavost, je předchozí vrstva nerovnoměrná, vytvrzený monolit je zpracován určitým způsobem.

Nezapomeňte vyčistit armatury. Roztoky nalévané v různých vrstvách musí vykazovat stejné vlastnosti a vlastnosti, z nichž hlavní jsou pevnost a únosnost.

Umístění spojů podle SNiP

Betonovaná spára by za žádných podmínek neměla být místem koncentrace napětí. Umístění švu je povoleno pouze kolmo k ose nosníků, sloupů, desek a jiných betonovaných prvků.

Kdy je povoleno uspořádat betonářské švy:

• pro velké nosníky monoliticky spojené s deskami (šev je uspořádán na úrovni 20-30 mm pod povrchem desky);
• pro jednotlivé nosníky s umístěním spoje ve střední třetině rozpětí;
• pro sloupy s umístěním studeného spoje na úrovni dna nosníků, hlavic, vrcholu základových nebo jeřábových nosníků;
• pro ploché desky s možností vytvoření švu kdekoli, ale rovnoběžně s menší stranou monolitické desky;
• pro oblouky, klenby, pole, nádrže, jakékoli složité konstrukce a konstrukce s umístěním betonových spár v místech určených projektem.

Betonářské spáry mohou být umístěny jak v horizontální, tak i vertikální rovině.

Co je studený (pracovní) šev

Při výstavbě budov, konstrukcí a architektonických komplexů je nejlepší metodou betonování průběžné zalévání betonem po celém objemu bednění. To je dobré, pokud je struktura budovy ve výstavbě malá. Nejčastěji se však ve stavebnictví podlahy, stěny, stropy betonují ve vrstvách. Aby byla konstrukce odolná a pevná, je nutné ji betonovat v určitém pracovním rytmu, pauza v práci by neměla přesáhnout 5-7 hodin. Každá následující vrstva musí být nalita, dokud předchozí nezmrzne. Hranice mezi betonem položeným na již ztvrdlou vrstvu se nazývá studený spoj. Porušení norem pro zdivo nepříznivě ovlivňuje technické vlastnosti betonu.

Ideální poloha švu

V nejvýhodnějším provedení se umístění švu přesně shoduje s polohou nulové (minimální) smykové síly v monolitické konstrukci. Takové místo lze zjistit provedením specializovaných výpočtů (v diagramu smykových sil). Pokud se výpočty provádějí ručně, určí se místo, kde diagram protíná horizontálu (optimální místo pro šev, protože smyková síla má v tomto místě tendenci k nule). Při výpočtu pomocí specializovaných programů se provádí analýza diagramu příčných sil nebo jejich barevných schémat, což je vizuálnější.

Na výkresech je spoj mezi betonovými vrstvami tradičně znázorněn jako tečkovaná čára. Pro přesnější definici se používá odpovídající popis – „betonování pracovní spáry“. Stojí za zmínku, že změna polohy švů není povolena obcházet diagramy provedené na výkresech a dodržování poměrně jasných doporučení uvedených v SNiP 3.03.01-87 umožní získat pevnou a odolnou strukturu.

Nevýhody švů

Mezi negativní aspekty studených spojů betonové malty patří:

Pokud je v základové konstrukci taková spára, strop suterénu může začít vlhnout.

• Snížená hydroizolace.
• Zhoršení kvality betonu při užívání hotového předmětu.
• Zvýšení propustnosti vody na rozhraní vrstev.
• Estetická nedokonalost hotového objektu, porušení projektových plánů.
• Silné tahové napětí nepřijatelné pro betonové prvky.
• Změna vlastností a kvalit betonového monolitu.
• Aktivní zvyšování vlhkosti objektů umístěných v podzemí. Studený šev betonování vyvolává vzhled vlhkosti na stropě suterénu, na prohloubeném základu.
• Snížení odolnosti betonu vůči chemikáliím až po možnou destrukci.
• Zvýšení pravděpodobnosti nástupu korozního procesu v železobetonových konstrukcích.
• Zničení betonového předmětu mechanickým nárazem.
• Snížení odolnosti železobetonových konstrukcí vůči změnám okolní teploty a mrazu/rozmrazování.

Pokud není potřeba vytvářet pracovní švy, je třeba se jim vyhnout. Monolity bez spár, desky, stěny, základy odolávají velkému zatížení během smršťování a po celou dobu provozu. Pokud se provádějí rozsáhlé práce, uchýlí se ke stupňovité technice lití betonu. Zvláštností je uložení nové vrstvy dříve, než se předchozí stihne uchopit.

Ošetření po betonáži

Aby při stavbě základu nedošlo k protržení utěsněného povrchu, je nutné provést všechny betonářské práce na základě technologických charakteristik cementové malty a doporučení SNiP.

Další fáze po zpracování zajišťuje účinnou hydroizolaci, těsnění a utěsnění studených spojů. Existují dva způsoby provádění hlavních typů pracovních švů: