Dobré odpoledne Moje naivní nezkušenost v době před porodem mi stále více nedává jasnou představu o tom, jak uspořádat spánek miminka.
Dočetl jsem se zde, že pro mnoho lidí je společné spaní nežádoucí a dokonce problematické. Řekni mi proč? Jediné, co mě napadá, je riziko rozdrcení dítěte během spánku, to je opravdu nebezpečné. Jaké další důvody existují?
Taky přemýšlím o patrové posteli. Řekni mi, kdo to použil, jak to je? Je to opravdu pohodlné, nebo můžete vstát do běžné postele?
PS Na společné spaní jsem si neutvořil svůj názor, takže vaše argumenty budou zajímavé)
Nejstarší spala od narození odděleně. Neustálé pobíhání, nevolnost, přesouvání – jak si vzpomínám, třesu se. Sám jsem v posteli neusnul, houpeš se, přesouváš se, probouzíš se, úspěšně se přesouváš, taky není fakt, že budeš dlouho spát. Snažil jsem se nejmladšího na postýlku přivyknout, ale nešlo to a vzdal jsem to. Zaprvé začala prskat, vzbudila všechny, starší do školy, manžela ráno do práce a zadruhé musím taky ráno vstát, posbírat je a tady jsem ji položil každou hodinu o půlnoci a ráno není vůbec žádný led. Hlavním strachem je spadnout na dítě ve snu, ale tento problém byl vyřešen pořízením hnízda na spaní. Stala se pro nás nepostradatelnou. Dítě je poblíž, nemusíte vstávat a zároveň je odděleno bokem, nespadnete na něj. Tak spali, dokud nezačali vylézat ven, plazit se. Nyní přemístili postýlku k naší posteli, odstranili jedno prkénko a zdá se, že spí doma, ale také s námi. Negativním bodem je, že od této ss bude těžké odnaučit (myslím, že ano, dokud jsem to nezkoušel dát úplně odděleně). Obecně platí, že zde je třeba se dívat na dítě. Někdo v postýlce normálně spí, ale ať někoho dáte kamkoli, jeden fík nespí. Můj názor je ale takový, že pokud dítě spí v postýlce a nepřejde z toho do neustálého pobíhání od jeho postele k jeho, tak tohle je v pohodě, pak není potřeba žádné ss, pak to bude mnohem jednodušší.
A kromě drcení ss se dítě neustále převaluje, ždímá z postele, kope a dává na mě ruce (to už je po roce samozřejmě). Ale pokud s tebou spí od narození, tak samozřejmě za rok a později to bude všechno při starém. Syn do roku spal v postýlce, ale spal tak špatně, že v momentě erupce molárů jsem si ho přesunula k sobě, teď ho v postýlce neusnu – prostě vstane a přitáhne si zbraně.
Ve společném snu je jediný problém – můžete odstavit Obr. Mé dceři jsou skoro 4 roky a pořád ji neumí sama usnout. O drcení odpadků. Oh, no, taky musíš mít sex, rozuměj kde, a ne ve své oblíbené posteli
No, mám druhou velikost prsou a s mlékem moc nenarostla. Proto pro mě bylo nepohodlné krmit vleže, vše znecitliví. Navíc není možné se uvolnit, když je poblíž dítě, když dítě trochu vyrostlo, začalo zabírat více místa v posteli než já, dokonce více než můj manžel) obecně se společné spaní ukázalo jako mučení. A, no, není moc příjemné dostat v noci patu do jater)
Celou noc spaní na jedné straně a ve stejné poloze – taková věc, zkusila jsem s ní spát jen dvakrát. Bylo to dvakrát tak děsivé, protože jsem celou dobu vyskakoval hrůzou, že jsem dítě rozdrtil nebo uškrtil polštářem.V postýlce byl vždy klid) Někdo říká, že je pohodlné spát a dítě u toho jí čas a ani se neprobudí. U mě to tak nefungovalo, protože hrudník je velikosti 0 x) A nenarostl kvůli Guards. V leže na boku, aby mohla jíst, bylo nutné se dostat ven do takového písmene Zyu, že o spánku nemohla být řeč: ve vteřině všechno znecitlivělo (stále mám problém s příštítným tělískem žlázy, vše začne znecitlivět ihned poté, co si sednu / lehnu nějak špatně a křeče se objeví na všech místech). Obecně to bylo nějaké peklo, dítě tyto dva dny prakticky vůbec nespalo: celou dobu se budila, kroutila se, plakala: / nějaký plech) Proto je postýlka naše všechno
Aha, já mám taky malý hrudník, při krmení byl větší, ale čtvrtou neuděláš z půldruhé velikosti, taky jsem vstávala na krmení tak a tak, krmila jsem na tomhle dlouhém polštáři, pohodlně , pak jej vraťte zpět. Dcera ale nikdy tak nevisela na prsou a nepoužívala to na uklidnění, jen výjimečně, jako očkování nebo se vyděsila, se rychle najedla a spala v postýlce, ale i když už pořádně nemohla spát na vedlejší posteli, všechno poslouchala. Jakmile se objevila samostatná místnost, zhluboka jsem se nadechl. A když onemocní a občas nechce spát sama, vezme si ji k sobě táta, spí v jakékoli poloze
Táta má štěstí Právě jsme ji přestěhovali do jiného pokoje, protože se přestala v noci budit – kupodivu byla také klidnější x) Konečně můžu pracovat v pokoji a nechodit do kuchyně x) A to bylo hloupé s klíče drnčí a klikají myší))
U nas to bylo stejne, spala v posteli na boku otce a ten nekdy tak dobre chrape)), prijde mi, ze ji to taky vadilo a v loznici i tri lidi, i kdyz velke (obcas je vybrána i kočka), to je příliš . Tedy svůj vlastní pokoj, klid a pohodu a hodně vzduchu. Mimochodem, jak zvládáte vstávání do postele? Máme tenké boky, ale přestaly se šetřit ((myslím, že je vezmu výš, pak vstane, ale pořád tak a spadne, možná si zakloní hlavu ((
No, vlastně jsme se vůbec nepohádali) Párkrát jsem samozřejmě spadl, ale pak už nic, naučil jsem se normálně stát a padat na zadeček) Boky jsme měli taky hubené, ale pověsil jsem je jen na období, kdy se stále točila jako klobása, sem a tam a při převratech mi mlátila hlavou do všeho) Když jsem přestal, zase jsem je sundal)
a ještě se nám točí klobása, dáme ji do postele jako exorcismus, a oga bije a bije a pak je hop tak ostře odříznut
Jsem kategoricky proti společnému spaní, dcera je v postýlce od narození. Neustále slýchávám stížnosti, že matky jsou nuceny hodiny ležet s dětmi, často ve stejné poloze, nemohou se vzdálit, manžel je automaticky přesídlen na pohovku atd. Raději spím s manželem v pohodlné poloze, nebojím se, že dítě přimáčknu nebo že spadne z postele. Večer ji dají spát a máme 2-3 hodiny na osobní život, jelikož kamarádka ukládá dceru do postele a leží u ní, jinak se budí.
Zatímco jsem syna několikrát vzala k sobě, manžel okamžitě odešel a já spala bez pohybu na jedné straně. Nemohu tvrdě spát.
