Někteří lidé se považují za nejchytřejší a myslí si, že dokážou přechytračit kohokoli. A přesto jejich manipulace a triky často vyjdou najevo, protože ve skutečnosti ani jejich okolí nejsou hlupáci.
- Koupil jsem si balíček toaletního papíru. Nechal jsem ho na minutku na bankomatu, rozhlédl se – byl pryč! A kluk a holka odešli, slušně vypadající. Dohonil jsem je, požádal je, aby mi ho vrátili, a oni mi řekli: „Zbláznili jste se? To je náš papír! Hned zavoláme policii!“ Nejdřív jsem byl zaskočený, ale pak jsem si uvědomil, že je zbytečné se dovolávat rozumu a svědomí, tak jsem si prostě vzal balíček a klidně šel domů. Nikdo nic neřekl a ani se za mnou neotočili. Proč se to stalo? Jen jsem se ujišťoval, že ten papír nutně potřebovali. © Stories / VK
- Můj manžel koupil matce pozemek vedle nás, aby měla v důchodu co dělat. A pak to začalo: „Zasaďte mi tohle, je horko. Zasaďte tamto, jsem unavená!“ Tchyně taky nemůže zalévat ani plet – je tak nemocná. Ale co se týče sklizně, je ze všech nejzdravější! Loni jsme museli všechno dělat znovu. A pak, když přišel čas sklizně, jsem si všechno natrhala sama a dokonce se mi podařilo některé věci zamrazit a zakonzervovat. Tolik křiku! Teď jsem pro tchyni nepřítel číslo jedna. Ale ona už na daču nechodí a nekomunikuje se mnou. A sklízet musela jen jednou. © #štěstíkterébydlouhá / VK
Sbíral jsi to, tak mi dej alespoň něco z toho. Kdo jiný z vás je horší?
- Prodáváme byt. Dnes volá vzdálená příbuzná a říká: „Prodáváte dům, že? Chceme si jeden koupit!“ Posílám ji k našemu makléři a ona říká: „Ale ne. Domluvme se na tomto: vy zaregistrujete byt na jméno mé dcery a já vám budu každý měsíc převádět 20 tisíc na kartu. No, jako hypotéku.“ Taková jasnost mě úplně ohromila! Sedím tu a přemýšlím o téhle lákavé nabídce. © motevna / Pikabu
- Nedávno mi jeden kamarád vyprávěl, jak podvádí obchody, když jsou na podzim plné růžového lososa. Přijde do supermarketu s kapesním nožem, krájí každou rybu, dokud nenajde jednu s kaviárem. Říká, že už nasbíral kilogram kaviáru. Pak si ale ostatní zákazníci vezmou ty ryby, které si natrhal a nakrájel. Nikdy by mě to nenapadlo, ale on se tím chlubí. Myslí si, že je neuvěřitelně chytrý, a všichni ostatní jsou hlupáci, kteří nevědí, jak žít. © Zegeza / Pikabu
- Volá mi klientka, které jsem před mnoha lety fotila svatbu. Říká, že se rozešla se svým předchozím manželem a že se brzy znovu vdává. A říká: „Žádná svatba jako taková není plánována, takže byste mohla odstranit jeho fotografii z focení s prvním manželem a na jeho místo umístit nového partnera?“ Dokonce slíbila, že jako náhradu pošle fotografie muže a za to nějaký honorář.
K mému překvapení: „Jak to? To není možné!“ odpověděla paní velmi přesvědčivě: „Proč potřebuji další focení, když potřebuji jen 10–15 fotek? Nevidím smysl utrácet peníze navíc.“ Nemělo smysl se s takovými argumenty hádat. Doporučil jsem jí chytrého designéra, který vyměnil hlavu jednoho snoubence za hlavu druhého, a žena s tím byla spokojená. Teď někde existují použité svatební fotografie s tělem jednoho muže a hlavou druhého. © fayruzov / Pikabu
Kde jsou obchody, které prodávají růžového lososa a kde se zákazníci mohou ryby dotknout?
- Šest měsíců jsem chodila s jedním klukem. Plánovala jsem si koupit byt, on to plánoval taky už dlouho. Neměla jsem dost peněz, tak jsem navrhla, abychom si společně vzali hypotéku. Byt byl pořád ve výstavbě, kdyby to nevyšlo, mohli bychom ho prodat. Zeptala jsem se ho, kolik má teď peněz, a on na to: „170 tisíc!“ Málem jsem se smála. Půjčila jsem si ho z práce a vzala si ho sama.
Uběhlo půl roku a on pořád trucuje. Říká, že mě chtěl požádat o ruku, ale teď má pochybnosti. Zároveň říká, že jsme si koupili byt, brzy se stěhujeme. Ale ty jsi tam neinvestovala ani korunu, já jsem si na ten obchod dokonce vzala taxi. Co to s námi je?! © Overheard / VK - V hypermarketu nějaká žena vynesla zboží z obchodu na vozíku, dala ho do auta a rozhodla se vozík nevrátit – prostě ho odstrčila stranou. Rozhodl jsem se jí dát lekci a nějak jí sdělit, že to není správné. Vzal jsem ho a vrátil vozík na jeho místo – za auto zákaznice. Myslel jsem, že začne křičet, ale paní si tohoto manévru zřejmě nevšimla. A o minutu později jsem uslyšel ránu a rachot vozíku – ta paní do něj narazila pozpátku! Nemyslím si, že došlo k nějakému skutečnému poškození, ale možná ji tato událost naučí po sobě uklízet. © RoyalTeaRedditor / Reddit
- Jsme manželé 3 roky. Nepřestávám být udivována svým manželem a jeho lstivými manipulacemi! Nejdřív jsem si myslela, že prostě nic nezmůže, ale časem jsem začala mít podezření, že je to obyčejný lenoch a vymýšlí si nejrůznější výmluvy, jen aby nic nedělal. Když myje nádobí, půlku ho rozbije, do pánve s knedlíky místo soli dá sodu, pere barevné prádlo s bílým. Takových příkladů je spousta. A nedávno jsem ho požádala, aby po kočce uklidil kočičí toaletu, tak mi předvedl celé představení – štípl si nos, nasadil si rukavice až po lokty. Přitom můj manžel vášnivě sní o dítěti, přísahá, že pomůže, ale já tomu nějak nevěřím, protože péče o miminko je taky někdy “špinavá” práce. Mám podezření, že bude dál uhýbat a tohle všechno padne na moje bedra. Snažila jsem se mluvit s jeho matkou, ale je tam slepá ulička. Říká se, že vychovala syna a teď je řada na mně, abych se o něj postarala. A to, že se stal sobeckým, jí vůbec nevadí. © KMP / VK
No, pokud manželova matka, místo aby se snažila syna upozornit, řekne: „Teď je řada na tobě, abys se o něj POSTARAL,“ pak je v principu všechno jasné.
- Holka, se kterou jsem chodil necelý rok, věděla, že v nejbližší době děti neplánuji, a tak brala antikoncepční pilulky. Pak se urazila, že jsem ji nepožádal o ruku, a přestala je brát v naději, že otěhotní a vezmeme se. Otěhotněla, ale já ji o ruku nepožádal.
Porodila. Dítě bylo soudně uznáno za moje, alimenty byly přiděleny. Jen bývalá si nemyslela, že stipendium postgraduálního studenta a laboratorní asistentky na katedře je směšné, takže dostávala haléře. Zlobila se, ale byla to její vlastní chyba. Já jsem k synovi neměla a nemám žádné city, nechtěla jsem ho, je to moje právo. Jaký je výsledek? Oficiálně jsem nezaměstnaná, neoficiálně na volné noze. Celý můj příjem je neoficiální a není malý. Ale z principu jí a synovi neplatím ani halíř.
Teď mám manželku, ona čeká dítě. A já ho čekám, protože nastal čas a já chci. Mému synovi z bývalé má už 10 let, nikdy jsem ho neviděl. Jeho matka posílá fotky chlapce na sociální sítě, ale je mi to vlastně jedno. Kruté? Možná. Ale měl jsem právo nechtít dítě. Nelituji svého chování. © Overheard / VK - S přítelem jsme jeli vlakem. Před námi byly dvě řady po dvou sedadlech, proti sobě. Seděla tam dívka a mladík. Ten chlap se rozhodl, že je nejchytřejší: sundal si boty (bylo tu horko, všem se potily nohy a nevoněly to po konvalinkách, jestli víte, co tím myslím), hodil si je na sedadlo naproti sobě a usnul. Jeho přítelkyně zírala do telefonu. Rozhodli jsme se dát našemu voňavému sousedovi lekci: opatrně jsme mu nohama přitáhli botu k sobě a pak ji hodili zpátky pod nosič zavazadel. Když vlak dorazil na konečnou, začali jsme vystupovat a uslyšeli jsme rozhořčené výkřiky chlapa, který panikou křičel: “Kde je moje bota?!” Nedávejte si zpocené nohy na sedadla vlaku, lidi, a nebudete muset boty hledat. © grandmascabbagerrolls / Reddit
- Nedávno si jedna dívka na sociálních sítích zorganizovala sbírku pro sebe. Třeba vychovává dvě děti sama, potřebuje 7 tisíc, protože starší dítě nemá letní oblečení, ať pomohou, kdo může. Naši lidé jsou soucitní a strašně štědří, hlavně matky. Někdo jí už začal posílat peníze, dívka vřele poděkovala. Požádala jsem ji, aby mi napsala velikost oblečení dítěte a uvedla adresu nejbližšího výdejního místa na tržnici: Chtěla jsem si oblečení objednat, zaplatit za něj, aby si ho mohla jen tak jít vyzvednout. No, pokud člověk opravdu potřebuje dítě obléknout, je pro něj tato možnost ideální. A v reakci na nabídku byl můj příspěvek okamžitě smazán, dostala jsem se na černou listinu. © Mnelen1 / Pikabu
