Obecná informace. Úkol výpočtu pásového železobetonového základu zahrnuje: určení tlaku zeminy podél paty základu na základě její deformace spáry základnou, výpočet vnitřních sil působících v základu, stanovení rozměrů příčné; úsek pásky a její potřebné vyztužení.
1 – pracovní tyče; 2 – totéž, stuhy; 3 – spoje svařovaných sítí
Obr.17.3. Výztuž pásových základů:
a – úzká standardní svařovaná oka; b – nestandardní svařované sítě; in – pletené sítě;
Výpočet deformací podkladu a rozbor jeho výsledků, dle požadavků na přípustnou hodnotu absolutního sedání, průměrného sedání, relativní nerovnosti sedání, naklánění a dalších ukazatelů, jakož i stanovení hodnoty návrhového tlaku na základny, se provádí podle pokynů pro navrhování základů budov a konstrukcí.
Pásový základ a jeho základna spolupracují při zatížení a tvoří jeden systém, výsledkem jejich vzájemného působení je tlak půdy vyvíjející se podél podešve. Při výpočtu se rozlišují základy: absolutně tuhé, jejichž posuny jsou v důsledku deformace konstrukce malé ve srovnání s posuny základny, a flexibilní, deformovatelné, jejichž pohyby jsou úměrné pohybům základny.
Absolutně tuhé pásy lze klasifikovat jako pásky velkého průřezu a relativně krátké délky, zatížené sloupky v malých vzdálenostech mezi nimi.
Pásky velké délky, zatížené sloupy umístěnými ve značných vzdálenostech, patří k deformovatelným základům.
Není možné vyjádřit fyzikální vlastnosti celé rozmanitosti půd a jejich vrstev pomocí jednoduchých matematických vztahů.
Návrhové normy pro zakládání budov a konstrukcí naznačují, že by se mělo vzít výpočtové schéma základu (pružný lineárně nebo nelineárně deformovaný poloprostor; stlačená vrstva konečné tloušťky; prostředí charakterizované koeficientem lože atd.) s přihlédnutím k mechanickým vlastnostem zemin, povaze jejich vrstevnatosti a vlastnostem konstrukce (rozměry a uspořádání v půdorysu, celková tuhost konstrukce nad základem atd.). V tomto případě se doporučuje zvolit schéma buď lineárně deformovatelného poloprostoru s podmíněným omezením hloubky stlačitelné tloušťky, nebo lineárně deformovatelné vrstvy konečné tloušťky, pokud (v hloubce menší než podmíněně omezená stlačitelná tloušťka poloprostoru) je představována málo stlačitelnou zeminou s deformačním modulem Е≥100MPa nebo pokud jsou rozměry základny základu velké (šířka, průměr větší než 10 m) a zemina má Е≥10 MPa – bez ohledu na hloubku zeminy s nízkou stlačitelností.
Přednáška 18 KONTINUÁLNÍ základy
Pevné základy jsou: deskové beznosníkové, prutové a krabicové (obr. 18.1). Největší tuhost mají krabicové základy. Pevné základy se vyrábějí s obzvláště velkým a nerovnoměrně rozloženým zatížením. Konfigurace a rozměry pevného základu v plánu jsou nastaveny tak, aby výslednice hlavních zatížení od konstrukce procházela přibližně středem podešve.
V některých případech inženýrské praxe při výpočtu pevných základů stačí přibližné rozložení reaktivního tlaku zeminy podle zákona roviny. Pokud jsou zatížení na pevném základu rozložena zřídka, nerovnoměrně, je správnější jej vypočítat jako desku ležící na deformovatelném základu.
Působením reaktivního tlaku zeminy funguje pevný základ jako obrácená železobetonová podlaha, ve které jsou sloupy; slouží jako podpěry a základní konstrukční prvky se ohýbají působením tlaku zeminy zespodu. V souladu s tím, co je uvedeno v podkapitole 17.3, pro pevné základy má pro pevné základy praktický význam výpočet desek na stlačené vrstvě omezené hloubky a v některých specifikovaných případech na základě koeficientů lože. Řešení takových problémů přesahuje rámec kurzu.
