Klimatizační systémy: typy a princip fungování SLE v místnosti

Tento článek popisuje princip fungování klimatizačních systémů. Podrobně byl zvažován proces interakce mezi teplotou lidského těla a jeho prostředí, kategorie SLE a také všechny v současnosti známé typy klimatizací.

Vnímání tepla člověkem primárně ovlivňují tyto 4 podmínky: teplota, vlhkost vzduchu, rychlost jeho pohybu a teplota okolních povrchů místnosti. S různými kombinacemi těchto charakteristik mohou být tepelné vjemy člověka stejné. Je třeba mít na paměti, že i přesto, že pocit tepla je dán výše uvedenými parametry, žádná jejich kombinace nezaručuje komfortní podmínky. Každá z těchto charakteristik se může libovolně měnit, ale pouze v určitých specifických mezích, které splňují podmínky komfortních pocitů tepla. Znalost přípustných limitů pro kolísání teploty, vlhkosti a mobility vzduchu umožňuje regulovat používání určitých typů klimatizačních systémů (ACS). Pokud člověk necítí chlad, teplo nebo pohyb vzduchu, jsou povětrnostní podmínky vzdušného prostředí kolem něj tepelně pohodlné. V důsledku tvorby tepla a tepelných ztrát je vnitřní teplota lidského těla udržována na 36,5-36,9 a je řízena poměrně složitým mechanismem automatické termoregulace těla: snížením nebo zvýšením průtoku krve kůží, as stejně jako vysoká intenzita nebo pomalý metabolismus (spotřeba energie).

Účelem klimatizace je udržovat takové parametry vzdušného prostředí, ve kterých by se každý člověk díky svému individuálnímu systému automatické regulace tělesné teploty cítil příjemně.

Z hygienického hlediska je maximální kladná teplota udržovaná v obytné místnosti 21°C, přípustné kolísání je od 20,5 do 23,5°C. Nejnižší teplota vzduchu, např. 18°C, doporučená v předpisech pro návrh vytápění, je hodnocena jako „chladný“ a „studený“.

Zároveň je třeba zdůraznit, že v mikroklimatických podmínkách, které jsou považovány za „normální“, pociťuje určitý stupeň nepohodlí až 15 % lidí. To je způsobeno různými sociálními podmínkami života: obvyklé klima, oblečení, výživa, kritéria bydlení atd.

Klasifikace klimatizačních systémů

Klimatizace je vytváření a automatická údržba (regulace) v uzavřených prostorách všech nebo jednotlivých parametrů (teplota, vlhkost, čistota, rychlost vzduchu) na určité úrovni za účelem zajištění optimálních meteorologických podmínek, které jsou nejpříznivější pro pohodu lidí popř. pro provádění technologického procesu.

Klimatizace se provádí komplexem technických prostředků zvaným vzduchotechnický systém. Vzduchotechnický systém zahrnuje technické prostředky nasávání vzduchu, přípravy, tzn. dávat potřebné podmínky (filtry, výměníky, zvlhčovače či odvlhčovače), pohyb (ventilátory) a jeho rozvod, dále prostředky pro zásobování chladem a teplem, automatizaci, dálkové ovládání a monitorování. Klimatizační systémy velkých veřejných, administrativních a průmyslových budov jsou zpravidla obsluhovány komplexními automatizovanými řídicími systémy.

READ
Jednoduchý způsob, jak vyvrtat čtvercový otvor do kovu

Automatizovaný systém klimatizace udržuje stanovený stav vzduchu v místnosti bez ohledu na výkyvy parametrů prostředí (atmosférické podmínky).

Hlavní zařízení klimatizačního systému pro přípravu a pohyb vzduchu je shromážděno v jediném krytu, který se nazývá klimatizace.

Skupina I (“auto”) poháněné jako technologické klimatizační systémy. Vzduchotechnické systémy této kategorie slouží technologickým zařízením, komorám, boxům, strojům apod., to znamená, že se používají v případech, kdy jsou podmínky vzduchu diktovány zajištěním provozuschopnosti technologických zařízení. Současně se vlastnosti vzdušného prostředí mohou lišit od charakteristik, které jsou tvořeny sanitárními a hygienickými normami.

Skupina I má dvě modifikace:

Podskupina I–I obsahuje samy o sobě klimatizované předměty, zcela a zcela vylučující možnost pobytu osoby v nich, to znamená, že se jedná o technologické chladicí systémy, foukací elektronické součástky počítačů, foukací hřídele pro spřádací stroje atd.

Podskupina I–II zahrnuje klimatizované objekty: technologická zařízení (stroje, kamery, boxy) a budovy se speciálními parametry vzdušného prostředí (kalorimetrické, environmentální a jiné účely), ve kterých je osoba nepřítomná nebo je nepravidelná (za účelem odečítání přístrojů, změna provozní režim atd. d.).

Pokud pro skupinu I–I neexistují žádná omezení týkající se parametrů a složení ovzduší, pak pro objekty podskupiny I–II musí být složení plynu v ovzduší v mezích stanovených normami GOST.

Skupina II (“stroj + osoba”) definované jako technologicky komfortní klimatizační systémy. Klimatizační systémy této kategorie slouží průmyslovým prostorům, ve kterých lidé pobývají dlouhou dobu.

Skupina II má tři modifikace:

Podskupina II–I. Technologicky komfortní vzduchotechnické systémy zaručují podmínky pro standardní realizaci technologických procesů jak za účelem výroby, ve které je obtížné nebo téměř nemožné získat výrobky bez dodržení stanovených parametrů vzdušného prostředí, tak i pro odvětví, ve kterých kolísání charakteristik vzduchu výrazně ovlivňuje kvalitu produktu a množství zmetků.

Pro tyto prostory je vzduchotechnika uspořádána především v souladu s podmínkami technologie, avšak vzhledem k přítomnosti osob v těchto místnostech jsou parametry vzduchotechniky stanoveny s přihlédnutím k podmínkám sanitárních a hygienických norem.

Podskupina II–II. Klimatizační systémy jsou vytvářeny za účelem vyloučení nepohodlných pracovních podmínek při těžké práci lidí (jeřábnické kabiny mostových jeřábů hutních provozů a tepelných elektráren, kabiny silničních stavebních strojů atd.). Výrobní nebo ekonomické nuance u těchto návrhů jsou druhořadé.

READ
Stretch stropy: fotografie, typy, výhody, nevýhody pro obývací pokoj

Podskupina II–III. Klimatizační systémy poskytují komfortní pracovní podmínky v průmyslových prostorách, které zvyšují produktivitu práce, zlepšují zavádění klíčových technologických režimů, snižují nemocnost, snižují provozní náklady atd.

III skupina (“lidé”) je definován jako komfortní klimatizační systémy, které zajišťují hygienické a hygienické podmínky pro práci, zábavu nebo jiný pobyt osob v prostorách občanských staveb, tedy mimo průmyslovou výrobu.

Tato skupina má dvě modifikace:

Podskupina III-I. Klimatizační systémy slouží v prostorách veřejných budov, ve kterých je pro jednu část lidí přítomnost v nich krátkodobá (například kupující v obchodě), a pro druhou – po dlouhou dobu (například prodejci v stejný obchod).

Podskupina III–II. Klimatizační systémy zaručují lidem optimální podmínky pro pobyt v obytných místnostech.

Do klasifikace Všeruského výzkumného ústavu vzduchotechniky je nutné zavést ještě 1 skupinu – lékařské klimatizační systémy. SLE sloužící operačním sálům, resuscitačním či jednotkám intenzivní péče nelze bezpochyby považovat za komfortní a abychom je mohli zařadit mezi technologické, je nutné považovat samotného člověka za „stroj“, což je prostě směšné.

Lékařský SLE musí mít 2 podskupiny:

Podskupina IV–I. SLE obsluhují operační sály, resuscitační prostory apod.

Podskupina IV–II. SLE poskytují potřebné vlastnosti vzduchu na odděleních, kancelářích zdravotnických pracovníků, ošetřovnách atd.

Podle typu chladicího systému se rozlišují autonomní a neautonomní SLE. V autonomních systémech je zdroj chladu zabudován do split systému, v neautonomních je za zdroj chladu považováno samostatné chladící středisko. Kromě toho lze v autonomních split systémech do vzduchového chladiče přivádět vroucí freon nebo kapalné mezilehlé chladivo (studená voda, roztoky).

Podle způsobu kompenzace měnících se teplotních a/nebo vlhkostních poruch v obsluhovaných prostorách Rozlišují se SCR s kontinuálním průtokem vzduchu (CAV) – systémy, u kterých jsou vnitřní charakteristiky udržovány změnou teploty a vlhkosti přiváděného vzduchu, a systémy s proměnným průtokem vzduchu (VAV) – systémy s kvantitativním řízením.

Podle počtu vzduchovodů pro přívod klimatizovaného vzduchu do prostoru SLE se dělí na jednokanálové a dvoukanálové, přičemž přiváděný vzduch v každém kanálu má jinou teplotu a vlhkost, což umožňuje změnou poměru přiváděného vzduchu přiváděného každým kanálem zachovat potřebné parametry v místnost s posádkou.

  1. Split systémy (nástěnné, podlahové-stropní, sloupové, kazetové, vícezónové s proměnným průtokem chladiva);
  2. Podlahové klimatizace a klimatizace split systém s nuceným větráním;
  3. Systémy s chladiči a fancoily;
  4. Střešní klimatizace;
  5. Skříňové klimatizace;
  6. Přesné klimatizace;
  7. Centrální klimatizace.
READ
Lampy z plexiskla

Závěr

Klimatizace je soubor metod, nástrojů a zařízení, které s určitou přesností zajišťují požadované podmínky vzduchu v místnosti bez ohledu na vliv vnějších a vnitřních faktorů na ni. Potřeba splitových systémů u nás každým dnem roste. S tím přímo souvisí potřeba celoročního chlazení prostor vybavených výpočetní technikou, serverovým vybavením apod. Evropské značky splitových systémů v drsných domácích podmínkách přitom dokazují, že jsou docela účinné. Pokrok ve vývoji klimatické technologie ještě nebyl dokončen, ale stávající typy zařízení jsou v současné době zdokonalovány. Objevují se nejnovější multifunkční instalace, mění se design, vyvíjejí se nejnovější mrazničky.

Rating
( No ratings yet )
Like this post? Please share to your friends:
Leave a Reply

;-) :| :x :twisted: :smile: :shock: :sad: :roll: :razz: :oops: :o :mrgreen: :lol: :idea: :grin: :evil: :cry: :cool: :arrow: :???: :?: :!: