V dávných dobách měl medvěd na Rusi mnoho dalších jmen: vedměď, ber, biarma, bersek, miška, koňák, mistr, rykar, kom, Michail Potapovič atd. Věřilo se, že pokud toto zvíře pokaždé nazvete jinak, velmi chytrý a citlivě sluchově vnímavý medvěd nebude schopen lovce vycítit a bude mít čas se schovat.
Jménem medvěda-ber Slovo „berloga“ (doupě bera) se v ruštině zachovalo.
Národy severních zemí měly pro toto zvíře podobný název: anglicky – bear, německy – bär, holandsky – beer, švédsky – bjrn, norsky – bjrn, dánski – bjrn, islandsky – bjrndyr, bjrn.
Kromě toho se na mnoha starých evropských mapách severozápadní území Rusi nazývá Biarmia:
Bjarmáland – ve skandinávských ságách.
Bjar (medvěd) — ma (země) — země (krajina).
Beormas – mezi anglosaskými spisovateli.
Beor (medvěd) — ma (země) — s.
To znamená, že slovo Biarmia se překládá jako „Medvědí země“.
Pokud nyní ke slovu Bjar přidáme slovo muž – člověk, muž, lid – dostaneme staroseverské Bjar-ma(n), které se překládá jako medvědí muž, medvědí lid.
Tedy Biarmové (Biarmajci) a Rusi, a ještě dříve jejich předkové Borejové (Hyperborejci), Bergové – jsou jeden a tentýž národ, etnická skupina, zahrnující různé kmeny, které v pravěku uctívaly jediný totem a poté božstvo – posvátného medvěda (hyperborejského Apollóna). Slavný badatel karelského lidu D. V. Bubrich napsal, že „Rus je něco, co je nahlíženo od západního a jihozápadního vstupu do ruských zemí, a Biarmie (Bjarmaland/Beormas) je totéž, co je nahlíženo od Bílého moře.“ Tedy totéž území na severu bylo spisovateli západní Evropy a Východu nazýváno Rusí, zatímco anglosaští spisovatelé a kompilatoři islandských ság jej nazývali Biarmií.
Pro Rusy je medvěd symbolem síly. Medvěd byl totemovým zvířetem mnoha slovanských kmenů. Rusové jsou k medvědům přirovnáváni pro svou pomalost a dobromyslnost na jedné straně a pro svou schopnost postavit se za sebe na straně druhé. Medvěd byl hrdinou mnoha pohádek a mýtů. Medvěd hrál velkou roli v symbolice severních národů a nacházel se v mnoha erbech starých ruských měst.
Antropologové tvrdí, že kult Medvěda byl rozšířen od Labe až po Ural.
V severoevropské tradici je králem zvířat medvěd, nikoli lev.
Symbol medvěda je spojován s probuzením sil přírody, transformací mužské energie, manželstvím, transformační silou, může být v dlouhé hibernaci a poté se probudit, transformovat.
Slovo nést znamená – znát med. Jižní Slované nazývají zvíře – čarodějnice– ten, kdo zná med. V obou případech je to ten, kdo ví, kde med je.
Naši blízcí příbuzní (jazykem), Litevci, si zachovali jméno medvěda- bagas .
Bera, která se probudila na jaře, na Maslenicu, se nazývala Kom.
Pokud Ber není jen medvěd jako zvíře, ale také duch – Pán lesa, spojený se slovanským bohem Velesem, pak Kus — je to také DUCH STROMU, žijící dole v ztluštění kmene. Proto se spodní část kmene nazývá TADLO. Strom se vždy kácel pouze pod TADLOM, aby se nerušil samotný duch.
Proto se první maslenická palačinka dávala Komům: „první palačinka je pro Komy.“ První palačinky se nosily do lesa a pokládaly na pařezy poblíž medvědího doupěte.
Duch stromu Kom tak obdržel poptávku v podobě energie, tepla a práce hostitelky investované do palačinky a samotná palačinka byla určena pro Berua – Pána lesa, aby s pochoutkou mistrovsky naložil: rituální palačinku dopřál tomu, kdo ji nejvíce potřeboval.
Tímto způsobem rituální úkon propůjčoval moc probouzejícím se Komům, uctíval Pána lesa Berua a krmil místní zvířata a ptáky, kteří na jaře hladověli.
Kromě jména Michail, Miška, dávali starověcí Slované svým dětem také jméno Medvěd. Z něhož následně vzniklo příjmení Medvěděv.
Ve starověkém Řecku byl medvěd považován za kultovní zvíře bohyně Artemis. Posvátné tance na počest Artemis Bravronie prováděly kněžky v medvědích kůžích. Artemis byl zasvěcen měsíc Artemision – březen, doba, kdy se medvědi probouzeli ze zimního spánku. Ve starověkém Řecku slovo medvěd zní jako arcosa slovo Arcturus znamená „medvědí hvězda“. Slova Arcadia a Arctica znamenají „země, kde žijí medvědi“.
Německá města Bern a Berlín mají také medvědí jména.
V germánské tradici je medvěd spojován s Odinem (Wotanem). Šílený— „nezkrotný medvěd“ bylo jméno pro ty, kteří projevili svou statečnost tím, že medvěda zabili vlastníma rukama. Snědli zvířecí srdce a oblékli se do medvědí kůže – to jim dávalo schopnost přijmout zvířecí podobu a bojovat se silou a zuřivostí medvěda. Berserker mohl bojovat beze zbraně a vzít ji nepříteli. Podle popisu berserker ve vojenské výstroji skákal 5 metrů.
Slovanský berserker, jedoucí na medvědovi, se mohl v něj sám proměnit a přijímat sílu z Lesa a jeho Ducha, sílu Mrtvých a Padlých, vod a ohňů podzemí. Slované nazývali své berserkerské válečníky jinak – řvouci, křičící válečníci. Podle jedné verze pochází slovo rytíř ze slova „rykar“, a nikoli z německého „reiter“ – jezdec. Nejznámějšími slovanskými berserky jsou Ragday Udaloy, který šel sám proti 300 válečníkům, Olbeg Ratoborich, Demyan Kudenevich, dále válečníci knížete Svyatoslava a tři sta válečníků chrámu Sventovit Arkona.
Níže jsou uvedeny řádky Pravedovy prázdné poezie o severním medvědovi:
10.94. Král lesa.
V severním lese je medvěd absolutním pánem.
Pokud lev jí pouze maso, pak je medvěd všežravec.
Miluje maliny, med, hrabe kořeny, chytá ryby v kanálech,
a pouze v případě potřeby se v jeho doupěti objeví zuřivý predátor a nebezpečný nepřítel, B-ER.
Medvěd je dříč, všechno si dělá sám a neleží ve stínu a nečeká na maso.
Lev je vlevo, ale Medvěd je vpravo. A blíže k pravici, k pravému vrcholu.
10.95 SAR
Sever se nazývá Arktida, podle jména Medvěda-Arkosa.
Zde jsou pro nás důležité první dva znaky: AR.
Víš, že správné slovo není král, ale s-AR, tedy Caesar?
Tady je ten, kdo je s Medvědem na Severu – legitimní Sar!
Jak sis všiml/a, Sar je odrazem Rasa!
