Dívám se na tu svou, je jí 74 let. Už je to nějaká doba, co mě něco zvlášť nezajímalo kromě televize a chození do obchodu.
Ještě před pandemií se nedalo chodit do divadla, na dovolenou, nikam nechodit.
Ani se jí moc nechce jít se svým vnukem. Ani do školy, ani ze školy. Má kino, kliniku a naplánovanou večeři.
Zároveň je ale od všech potřeba pozornost: přinést a odnést, domluvit si schůzku s lékařem, opravit kohoutek atd.
Nechce se s nikým kamarádit. V té samé oblasti jsou příbuzní, taky jedna svobodná žena. Jsou tam sousedé, kteří si chtějí popovídat. Říká, no, přijdou mě navštívit, budou šlapat po podlaze.
A zároveň často říká: „Jsem úplně sám a ty máš rodinu, samozřejmě nemáš čas za mnou chodit.“
A pak jsem si uvědomil, jak moc mě unavuje přemýšlet o tom, jak osamělá tam je a jak mám rodinu. Jak se mi nechce organizovat její volný čas.
Volám jí každý den, když jsem nezavolala (protože nechci, nebo nemám čas) volá rychleji, proč nevoláš. A já jsem v práci a nemůžu mluvit. A ona říká: „tak proč nevoláš, nechceš, proto nejsem potřeba.“
Obecně jsem unavený/á.
Jak žijí vaše matky? Co dělají? Jak často potřebují vaši pozornost a komunikaci?
Můj vlastní dům, zahrada, kočky, pes. Žádný volný čas. Přátelé teď jen po telefonu. 72 let.
Kolubara: Můj vlastní dům, zahrada, kočky, pes. Žádný volný čas.
Skvělé, nabídla jsem jí svou kočku. Říká, že je z toho znechucená. Nikoho nepotřebuje.
Máma pracuje. Někdy synovi vezme auto. Nosí podpatky, pravidelně si nechává upravovat nehty. Smaží brambory pro svého nejstaršího vnuka. S mladšími vnoučaty si píše na WhatsAppu. Když žili v Jekatěrinburgu, brala je tam na víkend. Je jí 70 let.
Teta se stará o svá pravnoučata a vnoučata, nehty, podpatky, vlasy, líčení jsou nutností. Řídí rychle. Udržuje byt a velký dům. Je jí 72 let.
Chodí na koncerty, do kaváren, jezdí na dovolenou, včetně zahraničí (teď už ne).
Moje máma žije v malém městě. Moc zábavy tam není. Ale má kamarádky, se kterými se setkávají, chodí na návštěvy, na narozeniny. Stará se o svého vnuka. Bere ho na dovolenou a často nás navštěvuje. Řekla bych, že je docela aktivní.
Moje tchyně letos oslavila 70. narozeniny. Od března do listopadu se věnuje hlavně zahradničení. V zimě: sedí na Odnoklassnikách, schází se s přáteli, chodí do Ikey a před pandemií pravidelně chodila do divadla.
Loni jsem jel navštívit kamaráda do Izraele.
Anonymní 294 ,
No, ta moje nikdy nikam nechodila a s nikým se nekamarádila, je to domácí typ. A teď ještě víc, žádné nakupování ani chození „do společnosti“. Tam nic dělat. Jen tři týdny pilně pracuje s pravnučkou, vnučka má zkoušky, malá bydlela u nás, teď odpočívá – šije a plete panenku pro dítě. Pak „napasuje“ psí overal. Ještě musíme ušít záclony na daču. Telefonuje se sestrou a bratry. Včera upekla koláče. Celkově se její životní styl moc nezměnil, sama se nenudí, já jsem v práci, oni jsou tam s malým pejskem, přibíhají vnučka a pravnučka.
Moje bude 72 let. Jsem domácí typ. Ale život je v plném proudu. V létě chata, v zimě plány na léto (semena, sazenice, nějaká vylepšení – vymyslí výměnu střechy, nový plot, toaletu). S přáteli komunikuje po telefonu, no a přes WhatsApp si dávám fotky ze Spolužáků. Před rokem si pořídila psa. Proto si přidala tři procházky denně. Volám jí každý den, vidíme se 1-2krát. Když nezavolám, neurazí se, ví, že spěchám.
Anonymní 294,
Naučte svou matku, aby od vás přijímala hovory každý den ve stejnou dobu.
Zvykne si.
Mnoho matek říká všechno stejně jako ta vaše.
Netrp, starej se o svou rodinu. Pomoz, když je pomoc opravdu potřeba.
Moje matka s nikým moc nekomunikovala, stejně jako ta vaše. Nechodila do nemocnic.
Hodně jsem chodil pěšky, každý den hodinu nebo dvě, za každého počasí.
Moje ještě není 50, ale dává mně i mé sestře náskok. Buď na Bajkal do stanového tábora, nebo na rafting na Uralu, nebo do Usťjugu s vnukem, nebo k moři, do divadel a na koncerty několikrát měsíčně, nebo do sauny a na karaoke s přáteli. Během novoročních svátků se chystala na 3 dny na zimní túru. A po práci běhám za synem do školky, do obchodu, uvařím večeři a spím jako poleno, o víkendech uklízím byt. Jaká divadla večer? S kým nechat dítě, když má babička svůj vlastní život v plném proudu?))) Takže se pohřbím v každodenním životě a čekám, až se syn stane dospělým, aby mohl bezstarostně pařit jako jeho matka. Myslím, že se ani v 70 moc nezmění))) Takže záleží na tom, jaký je v principu člověk, zda společenský a aktivní, nebo samotář celý život, a ne na věku. Moje babička má přesně 75 let s úplně jiným smýšlením, také nemá volný čas, ale tráví ho nakupováním, vařením, úklidem, praním, zahradničením a dědečkem. Má tři děti, čtyři vnoučata, tři pravnoučata, 2 psy a 2 kočky, nemá čas se nudit, sedí s jedním, pak s druhým, nakrmí jednoho, pak druhého. Kéž bych v 75 letech měla její energii.
Autore, moje babička je taková — 77 (ale to je asi kvůli věku). Má ráda sezení a zírání do jednoho bodu ve tmě. Všechno ostatní — zvířata „se serou“, kamarádi „dupou po podlaze“, příbuzní — „nemusí přemýšlet, čím je dopřát“, pravnuk „křičí“ (7 let, mluví nahlas), televize „plýtvá elektřinou“. Nic nepotřebuje. Vaří — jen nakrájíme pár náhodných druhů zeleniny na talíř, zalijeme vodou, vaříme 15 minut a jíme jako polévku), dokonce i minimální úklid jednou za 100 let. Na všechny naše nabídky — od koupě/pomoci, rezervace — atd. — nechci, nepotřebuji, jsem líná.
Pokud nechcete bavit svou matku, jemně a vytrvale jí říkejte to, co nám bylo řečeno: „Mami, mám rodinu, děti, jsem unavený, nechci tě bavit.“ Samozřejmě jste to měla udělat dříve, ne v matčiných 70 letech. Pro komunikaci si vyberte formát, který vám vyhovuje. Například přijďte jednou týdně na čaj, 2–3 hodiny naplno komunikujte, ale pak nebudete volat každý den.
Obecně si vytvořte pravidla, která vám vyhovují, a postupně na ně zvykejte svou matku. Bude se bránit, ne je dodržovat. Zkrátka jako s dětmi. Pevně, ale s láskou.
