Jak správně skladovat lišky?

K odchytu lišek se obvykle používají továrně vyrobené deskové dvoupružinové pasti č. 3, ale i ručně vyrobené rámové pasti různých velikostí.

Pokročilí lovci také úspěšně používají malé pasti čísla č. 2 a poté č. 1 s oblouky vyztuženými nýtováním kloubových spojů s rámem a s dvojitými silnými pružinami. Takové malé, ale vyztužené pasti se snadno přenášejí a při jejich stavění se snáze maskují. Lišku chytají za konec tlapky, nezlomí kosti a zvíře pevně drží, dokud nedorazí lovec.

Nedoporučuje se používat k odchytu lišek velké pasti č. 4 a 5 se silnými pružinami, protože se s nimi nehodí a lámou se kosti nohou zvířat. V tomto případě mají zvířata možnost odšroubovat tlapku a uniknout.

Past nastražená na lišku se pevně neuvazuje. K udržení zvířete na místě se k lehkým pastím na tenkém lanku nebo na řetězu s obratlíkem připevňuje kovová kotva neboli kladka – tyč silná jako paže a metr dlouhá. K udržení lišky chycené v pasti se používá také speciální řetěz, vyrobený z 10 drátěných kroužků o průměru 7-10 centimetrů (drát se bere s průřezem 2-3 milimetry). Liška se do takového řetězu chytí a táhne se za pastí zadními nohama, zamotá se do ní a vyčerpaná si brzy lehne.

Liška je velmi opatrné zvíře s bystrým čichem a dobrou zrakovou pamětí. Proto před zahájením lovu není na škodu pasti důkladně nějakým způsobem ošetřit a zbavit je tak pachu, který je pro lišky podezřelý.

Za tímto účelem se pasti očištěné od mastnoty a rzi otestují na bezporuchový provoz a poté se umístí do čistého kbelíku nebo kotle a naplněné vodou se vaří 2–3 hodiny. Na dno se doporučuje umístit větve jehličnanů a pelyňku či jiných rostlin (v závislosti na tom, kde se mají pasti instalovat a jaká vegetace se tam nejčastěji vyskytuje). V oblastech chovu skotu se doporučuje umístit pasti po několikadenním vaření do hnoje, pokud jsou umístěny v blízkosti dobytčích dvorů nebo na pastvinách.

Někteří lovci, jako například N. P. Petuchov z Ižmorského okresu Kemerovské oblasti a další, pasti nevaří, ale omezují se na to, že je na několik hodin umístí do ruských kamen, ze kterých se nejprve odsává žár. Poté je N. P. Petuchov tře jedlovými větvemi.

Ze zkušeností mistrů lovu lišek je známo několik dalších pozoruhodných metod zpracování pastí. Někteří lovci, zejména A. S. Muravyov ze Syktyvdinského okresu Komi ASSR, vaří pasti v tekuté černé pryskyřici a poté je 24 hodin suší; jiní pasti ošetřují kalcinovanou (technickou) sodou nebo páleným vápnem. Používá se také tření vařených horkých pastí smrkovou „šedou“ (pryskyřicí), jedlovými jedlemi, větvemi jalovce, tymiánem, pelyňkem a mnoha dalšími vonnými rostlinami. Zejména to dělají K. P. Kužlev z Mjaksinského okresu Vologdské oblasti, M. P. Deineko z Balaklavského okresu Krymské oblasti a další.

Podobně je nutné pokaždé zpracovat pasti, které byly použity k odchytu určitých zvířat. Pasti zpracované některým z výše popsaných způsobů by měly být skladovány pouze v neobydlených prostorách, které nemají zápach lidí, domácích zvířat, kouře a zejména barev, petroleje a podobných silně páchnoucích látek. Pro uložení pastí je nejlepší použít (nebo speciálně vyrobit) malou stříšku, kam se zavěsí na dřevěnou tyč. Během skladování by se pastí nikdo neměl dotýkat rukama.

Aby bylo možné pasti nosit, aniž byste se jich dotýkali holýma rukama, vyrábí se speciální dvojitá plátěná taška a palčáky s dvojitou dlaňovou stranou, které se zpracovávají a skladují společně s pastmi.

Je také nutné mít plstěné holínky nebo holínky a kalhoty určené speciálně pro lov. Tyto plstěné holínky a kalhoty nelze nosit v obývacích pokojích, ve stodole atd. Po návratu z lovu je nutné veškeré oblečení okamžitě sundat a uložit pod přístřešek odděleně od pastí.

Lovecké lyže by měly být také chráněny před cizími pachy: nenoste je dovnitř, nedávejte je do stodoly atd.

S pastmi musíte zacházet obzvláště opatrně v den, kdy jdete do terénu je nastražovat. Nesmíte na ně kouřit tabákové výpary a tím spíše je nechtěně posypat popelem z cigarety. Není dovoleno kouřit ani při chůzi proti větru a nošení otevřených pastí na zádech. Během nastražování pastí také nesmíte kašlat, kýchat ani plivat, protože i sebemenší cákance, které se dostanou do pasti, lišku odplaší.

Zkušený lovec má obvykle s sebou speciální pomocné vybavení. Patří sem svorka nebo speciální šroubovací klíč pro stlačování pružin.

Kromě toho je nutné mít lopaty na odřezávání sněhu a pokládání lapačů. V jednom případě se při pokládání stopy používá dřevěná lopata s čepelí dlouhou 40 cm a širokou 15 cm u rukojeti a 12 cm na okraji. Čepel takové lopaty by měla být zakřivená vůči metrové rukojeti pod úhlem 30-40°.

Mnoho lovců používá také lopaty s dlouhými rukojeťmi (až 5 a dokonce 6 metrů) vyrobenými ze suché březové tyče s dřevěnou čepelí dlouhou 30 cm a širokou 15 cm, připevněnou k ní provázkem nebo drátem (obr. 20). Na horní ploché straně čepele lopaty u základny rukojeti je vyroben práh vysoký 1-2 cm, který slouží k podepření pasti při jejím zasazování pod stopu. Spodní strana čepele je vyrobena jako zaoblená „deska“ a slouží k vyhlazení sněhu při maskování pasti.

Pro obnovu a opravu zničené liščí stopy si musí lovec pořídit speciální úzkou dřevěnou lopatu ve tvaru lžíce o šířce 3–4 centimetry nebo zaječí tlapku (zadní), připevněnou k tyči o délce 30–40 centimetrů. Dále je nutné mít malý kartáč z koňských žíní, kterým se zametou drsná místa nad nastraženou pastí (viz obr. 20).

Veškeré toto vybavení musí být bez cizích pachů a skladováno stejným způsobem jako pasti.

Všechny výše popsané předběžné práce na přípravě pasti a vybavení jsou první podmínkou pro úspěšný odchyt lišek.

Druhá podmínka je složitější – samotný proces odchytu zvířete, tj. stopování, výběr místa pro položení pasti, schopnost položit a zamaskovat past a lidské stopy a včasná kontrola pastí.

Metody kladení pastí

Při jakémkoli způsobu kladení pastí je nutné dodržovat následující pravidla:

1. Před položením pasti si třete ruce jehličím nebo okolním keřem či trávou. Poté si nasaďte plátěné rukavice, vyjměte z sáčku jednu past, kterou také potřete jehličím nebo větvičkami a trávou. Po položení se s touto pastí a lopatou vydejte na stezku, kde plánujete past položit, a sáček i veškeré lovecké vybavení nechte 60–70 metrů od místa, kde past položíte.

2. K liščím stopám se musíte přiblížit z boku, ze závětrné strany, s využitím přirozeného krytu: houštiny keřů, mladých jedlí, borovic, hromad mrtvého dřeva, humbuků, klád atd., což usnadní pozdější maskování lovcůvých stop.

3. Během nastavování pasti nedýchejte ani nekašlete směrem k ní a nekuřte.

Na černé stezce nebo na jemném a sypkém sněhu se past umisťuje do stopy (horní umisťování pasti). K tomu se lopatou vykope díra v zemi nebo sněhu, jejíž rozměry by měly odpovídat ploše pasti a být o něco hlubší než její výška při spuštění. Po umisťování pasti do díry se past zakryje lehkými suchými větvičkami a brčky, které se umisťují podélně ve směru oblouků tak, aby chránily desku před nechtěným sesunutím. Na tato brčka se položí suché listí, přičemž jazyk chrániče zůstane volný, a posype se suchým pískem nebo sněhem. Poté se místo, kde je past umisťována, srovná s přilehlým povrchem země nebo sněhu koštětem z větviček, větví jehličnatého stromu nebo speciálním kartáčem z koňských žíní a sníh nebo písek se opatrně shrabe přes desku pasti liščí nebo zaječí tlapkou, čímž se vytvoří falešný otisk liščí stopy.

Pod stezkou se pomocí lopaty s krátkou rukojetí nastraží past. Tato metoda se používá, když je hloubka sněhu alespoň 20 centimetrů.

Jakmile se přiblížíte k liščí stopě na vzdálenost 1 metru, umístěte past za sebe. Poté, stranou od otisku liščí tlapky (10-15 centimetrů) ve směru lovce, vyřízněte lopatou čtvercovou cihlu sněhu o rozměrech 25 x 25 centimetrů a výšce 15-20 centimetrů. Sněhovou cihlu opatrně vypáčte lopatou, vyjměte ji a umístěte za sebe. Poté lopatou udusejte sníh pod stopou skrz vzniklý otvor, přičemž se snažte nedotknout ani nezničit samotnou stopu – “židli”, a připravte si tak plošinu, která by měla být o 3-5 centimetrů širší než past (obr. 21).

Když je prostor pro past připraven, měli byste pečlivě oříznout boky a zadní část dráhy a strop nad jeskyní lopatou (nebo malou speciální lopatou) tak, aby nebyl silnější než 5-7 centimetrů a dráha mírně visela ze stropu ve tvaru komolého kužele zmrzlé hrudky sněhu, stlačené liščí tlapkou (obr. 22).

Po dokončení všech těchto přípravných prací se past s navinutými pružinami umístí na konec lopaty (pružinami k sobě – ve směru náklonu lopaty) a umístí se pod kolej. To se provede tak, aby se deska nacházela přesně pod kolejí.

Při nastražování pasti je důležité zajistit, aby pod talířkem byla mezera hluboká alespoň 5 centimetrů a vzdálenost mezi talířkem a kuželem sněhové koule kolem stopy nebyla větší než 3-5 centimetrů.

Vrstva sněhu od dna kužele ke dnu, tedy sněhové koule, by měla být asi 2-3 centimetry. Při instalaci malého počtu pastí, například č. 1, by se tato vrstva měla zmenšit na 1 centimetr a aby deska neprosvítala, nasype se na ni tenká vrstva sněhu.

Jakmile past takto nastraží, okamžitě zahrabou řetěz a vtáhnou sníh do díry. Poté vezmou dříve odstraněnou sněhovou cihlu, položí ji na její místo a lopatou (kartáčem) vyhladí praskliny a mezery ve sněhu. Pečlivě také zamaskují lovcovy stopy a posypou je sněhem nabraným ze strany. Poté naberou do lopaty trochu sypkého sněhu a po lehkém prohození jím posypou zakryté místo.

Past lze: nastražit pomocí lopaty s dlouhou rukojetí (až 5-6 metrů). Tato metoda se používá i při hloubce sněhu nejméně 20 centimetrů. Její výhodou je, že umožňuje nastražit kankán bez narušení přirozeného panenského sněhu v blízkosti liščích stop, a proto maskování lidských stop nezabere čas.

Při této metodě pokládání pasti se ke stopě přistupuje také z boku, s využitím přirozeného krytu. Po přiblížení ke stopě na délku rukojeti lopaty (viz obr. 21) se tato vytáhne a část panenského sněhu se odřízne od strany stopy liščí tlapky, 3-5 centimetrů od ní, pohybem lopaty shora dolů. Poté se sníh pod stopou zhutní a poté se lopata položí na její okraj a jeskyně se shrabe na velikost pasti, přičemž se snažíme dosáhnout stejné vzdálenosti mezi povrchem sněhu a deskou jako v předchozí metodě. V takto připravené jeskyni se na lopatu umístí napnutá past pružinami dopředu, deska pod stopou. Tato metoda je obzvláště vhodná pro pokládání pastí s malým počtem kusů, vybavených řetězem z velkých kroužků s lehkým brzděním.

Po nastavení pasti vyříznou lopatou bokem sněhovou cihlu vhodné velikosti, kterou uzavřou otvor výklenku a spodní stranou lopaty vyrovnají nerovnosti, které posypou dalším sypkým sněhem.

Pokud se lovec přiblížil zpoza přirozeného krytu, pak v tomto případě není třeba maskovat jeho stopy.

Velká čísla pastí (č. 4 a 5) se na liščí stopy umisťují tak, aby oblouky zachycovaly tlapku zvířete ze stran. V tomto případě jsou pružiny vždy přivedeny k příčníku téměř v pravém úhlu k rámu. Spolu s tím lovec F.A. Babin, který úspěšně používá pasti č. 1 s dvojitě zesílenými pružinami, doporučuje (a ne bezdůvodně) umisťovat takové malé pasti s oblouky napříč stopou a příčníkem směrem ke zvířeti, což podle jeho názoru vede k silnějšímu uchopení „tlapky“ lišky prsty.

Výběr místa pro pokládání pastí

Schopnost vybrat si místa pro kladení pastí je celá věda, kterou si každý lovec může osvojit praktickým studiem zvyků zvířat, které do značné míry závisí na podmínkách existence zvířat v daném regionu a dále. Například v odlehlých oblastech se lišky bojí přejít čerstvě položenou lyžařskou stopu, zatímco v obydlených oblastech je ochotně využívají k šetření sil během dlouhých cest.

Lišky, které pravidelně navštěvují skládky odpadu na okrajích měst, se vůbec nebojí kovového šrotu a prohrabávají se hromadami plechovek, zatímco lišky z odlehlých oblastí se takových kovových předmětů děsí. Některé lišky se bojí chodit poblíž plotu, jiné prolézají okapními trubkami pod plotem. Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů vlivu vnějších podmínek na zvyky lišek.

Navzdory různým odchylkám ve zvyklostech lišek lze však vyzdvihnout mnoho společných charakteristických rysů, které by měl mít každý lovec na paměti při výběru míst pro kladení pastí. V první řadě se všechny lišky vyznačují tím, že rády sledují své stopy několikrát a ve stejném směru, tj. v kruhu. Tyto opakované přechody po stejné stopě se však vyskytují pouze místy. Obvykle se vyskytují na obtížně schůdných úsecích cesty. Právě ty je třeba umět najít a s přihlédnutím k pohybu zvířete pasti nastražit a zamaskovat. Je třeba také mít na paměti, že se lišky velmi často vracejí do svých starých pelechů. Proto lze k nastražení pasti použít i stopu k pelechům.

Keř, hummus nebo sloup, poblíž kterého lišky pravidelně močí, může sloužit jako velmi vhodné místo pro nastražení pasti. Takový liščí záchod lze vyrobit i uměle, a to pokropením sloupku poblíž přechodů pro lišky močí čerstvě zabité lišky nebo přidáním kostek ledu ze zachycené zmrazené liščí moči.

Pasti by měly být umístěny také na liščích stezkách – přechodech, tj. na stopách, po kterých zvířata prošla alespoň 2-3krát, nebo v místech, kde se sbíhají 2-3 stopy. Přechodné stopy lišek se nejčastěji nacházejí v prohlubních, na dně rokle, podél zamrzlého koryta pramene apod. Sníh v takových místech bývá hlubší, a proto zvířata často sledují jednu stopu.

V horských jižních oblastech většina řek v zimě nezamrzá, a pokud ano, tak jen částečně a tvoří pouze ledové mosty, které lišky často využívají. Přes takový most lze na stezku nastražit i pasti.

Je docela snadné chytit zvíře nalezením jeho spíže. K tomu byste měli na příjezdovou a odjezdovou cestu umístit dvě pasti.

Pro zvýšení efektivity lovu pastí mnoho lovců nastražuje návnadu, používá lotasky a různé návnady. V tomto případě se pasti nekladou na samotnou návnadu, ale na cestu, kudy se k ní liška přibližuje – 100-200 metrů od zdechliny. Za tímto účelem obcházejí návnadu a drží se houští keřů, plevele atd. Poté, co lovec narazí na vstupní nebo výstupní liščí stopu, maskovaný keři, nastraží na ni past. Poté, co obejde návnadu v opačném směru a narazí na další liščí stopu, nastraží další past. V tomto případě se nedoporučuje křížit liščí stopy.

Známý sibiřský lovec F. A. Babin naopak doporučuje přecházet liščí stopy na lyžích a past nastražit směrem ke stezce zvířete v místě pátého otisku tlapky (obr. 23). Tato metoda nastražení je založena na tom, že liška si jí po přiblížení k lyžařské stopě okamžitě všimne a soustředí na ni svou pozornost a padne do pasti.

Aby se liška přilákala na určité místo a sledovala cestu, kterou lovec potřebuje, na které jsou nastraženy pasti, položí se pachová stezka. K tomu se používá potask – čerstvá, nebo ještě lépe smažená zdechlina tlusté kočky, psa, králíka atd. přivázaná k provazu, vnitřnosti většího zvířete nebo nakonec jen kus konopí nebo vaty namočené ve shnilé krvi, shnilých vejcích nebo jiné vonné návnadě. Zkušený lovec ze Soltonského okresu Altajského kraje E. I. Činčenov hojně a velmi úspěšně používá potask k lákání lišek. Pro potask obvykle používá mrtvolu staženého psa.

Nejlepší způsob, jak táhnout potašku, je jet na koni nebo na lyžích po liščích stezkách. Návnada by se měla táhnout bokem, přivázaná k dlouhé tyči. Po 100-200 metrech se na stezce potašky udělá ze sněhu práh o velikosti rukavice a za ním se nainstaluje klikan. Liška po dosažení prahu ho přeskočí a padne do pasti. Někdy se místo potašky podél lyžařské stopy rozhází kusy masa, mezi které se instalují pasti, staví se umělé prahy nebo se používají přírodní klády. To dělá zejména lovec z Arbazhského okresu Kirovské oblasti A.S. Gordejev.

Nastražené pasti je nutné kontrolovat denně, nebo v každém případě ne méně než obden. Nejlepší je to dělat pozdě ráno a během dne, kdy lišky chodí na silná místa. Proto byste se neměli nechat unést nastražováním velkého počtu pastí. Dobrý lovec chytí jednu lišku z každých 3–5 nastražených pastí. Při velkém počtu lišek může jeden lovec nastražit a včas zkontrolovat až 20 pastí.

Bujný kožich z přírodní liščí kožešiny ozdobí každý zimní look. Tento outfit se vyznačuje krásným dlouhým vlasem, který dodává kožichu nejen efektní vzhled, ale také skvělé termoizolační vlastnosti. Za přijatelnou cenu má kožich z lišky vynikající odolnost proti opotřebení a při správné péči může svému majiteli sloužit nejméně 6-8 sezón.

Jak vybrat správný kožich z lišky? Jaké faktory pomohou udržet jeho atraktivitu po dlouhou dobu? Pojďme na to přijít.

Přírodní krása liščího kožichu: výhody a vlastnosti liščí kožešiny

Liščí kožešina je ceněna designéry světoznámých značek pro její originální barvy a luxusní texturu. Dlouhý vlas a silné peří u kořene pokožky vytvářejí působivý objem a slušný vzhled. Liščí srst je svěží, „vzdušná“, s jasnou a jedinečnou barvou.

Liščí kožešina přitom vypadá luxusně v jakékoli barvě. Liščí kůže může být buď ohnivě červená nebo černá s kontrastními stříbrnými nebo dokonce bílými vlákny. Sněhově bílá srst polární lišky působí decentně a elegantně. I když kromě kožešinových výrobků v přírodních barvách najdete v obchodech kožichy z barvené lišky. Profesionální barvení zároveň nekazí liščí srst a zachovává její nadýchanost a „vzdušnost“.

Jaké jsou výhody liščí kožešiny?

Liščí kožešina má následující výhody:

1. Výborná tepelná izolace. Dlouhá hromada a husté peří u kořene srsti poskytují majiteli kožichu teplo i při silných mrazech a ledovém větru. Nadýchaný vlas je zodpovědný za vynikající tepelnou izolaci. Uvnitř se totiž tvoří mikroskopické vzduchové bublinky, které brání vstupu studeného vzduchu.
2. Posílení tepelné izolace při náhlém chladném počasí. Jedinečnou vlastností liščí srsti je její schopnost zlepšit tepelnou izolaci v silném mrazu. Tento jev je vysvětlen skutečností, že při kriticky nízkých teplotách se klky stávají načechranějšími, díky čemuž lépe udržují teplo a zvyšují ochranné vlastnosti srsti.
3. Vysoký stupeň odolnosti proti opotřebení. Při pečlivém používání a správné péči může kožich z lišky vydržet minimálně 6-8 sezón. Kožešinový výrobek si zároveň zachová úctyhodný vzhled. Pokud jste si pořídili kvalitní kožešinu, během používání nevybledne ani neztenčí a zachová si svou atraktivitu po celou dobu používání.
4. Luxusní přírodní barva. Příroda obdařila lišku krásnou a bujnou srstí, která má svou jedinečnou barvu a nevyžaduje další barvení. Zákazníci si mohou vybrat přírodní barvy kožichu: od bílé po ohnivě červenou nebo popelavě černou. I když existují modely vytvořené designéry v neobvyklých odstínech, které nejsou typické pro lišku. Malované výrobky vypadají neméně působivě a hromada si zachovává svou lehkost a měkkost.
5. Dostupná cena. Kožichy z lišky mají luxusní vzhled, ale zároveň mají dostupnou cenu.

Má liščí srst nějaké nevýhody?

Liščí kožichy mají také některé nevýhody, a to:

• při absenci řádné péče se dlouhá hromada může zamotat a ucpat;
• při nesprávném skladování se srst může vrásčit a rolovat;
• Bez včasného čištění ztrácí kožich svůj atraktivní vzhled a začíná zářit.

Ale tyto vlastnosti jsou přítomny nejen v kožiších z lišek, ale také v kožešinových výrobcích vyrobených z jiných kožešin s dlouhými hromadami. Pokud svému zimnímu outfitu poskytnete náležitou péči, takové problémy nenastanou a váš kožich si zachová svůj atraktivní vzhled po mnoho let.

Druhy liščích kožichů

Mezi luxusní zimní outfity z přírodní liščí kožešiny patří tyto produkty:​

• kožich z červené lišky;
• kožich z bílé lišky;
• kožich z černohnědé liščí kožešiny;
• kožich z přírodní liščí kožešiny, barvený v trendy barvách a odstínech.

V trendu jsou luxusní modely s vertikálním uspořádáním kožešiny. Nejoblíbenější kožichy této sezóny mají střední délku, plné rukávy a šálový límec (neboli stahovací límec). V módě jsou přitom jak prostornější modely, tak vypasované produkty elegantního střihu.

Správná péče a správné skladování: jak zachovat přitažlivost kožichu z lišky?

Pro zachování atraktivity kožichu z lišky je důležité nejen pečlivě nosit zimní oblečení, ale také dodržovat pravidla pro péči a skladování kožešinového výrobku. Pokud s věcí zacházíte neopatrně, kožich ztratí svůj přirozený lesk, nadýchanost a měkkost. Dodržování pravidel péče a skladování naopak zachová krásu kožešinového výrobku a zabrání jeho předčasnému opotřebení.

Chcete-li prodloužit životnost kožichu z lišky, je důležité dodržovat následující pravidla:

1. Pečujte o hromadu jemně. Dlouhá a svěží hromada se musí pravidelně česat. K tomu je vhodný kartáč s tupými a řídkými zuby, který pomůže udržet nadýchanost srsti a zabrání matování vlasu.
2. Nenoste tašku na rameni, předloktí nebo lokti. V místech, kde se kožich dostává do kontaktu s ramenním popruhem tašky, se mohou vyskytovat záhyby a dokonce i lysiny (barevné tašky mohou také obarvit srst). Aby nedošlo k oděru kožešiny, je lepší nosit tašku v rukou.
3. Nesušte mokrý kožich fénem nebo radiátorem.. Pokud vás zastihne mokrý sníh a váš zimní outfit zmokne, je třeba kožešinový předmět vytřást a pověsit na ramínka, aby uschnul (sušení by mělo probíhat přirozeně, na dobře větraném místě).
4. Správné skladování kožichů v létě. Použití plastových sáčků nebo krytů vyrobených ze syntetických materiálů může poškodit kožešinový výrobek. Nedostatek přirozeného větrání přispěje ke vzniku nadměrné vlhkosti (kondenzace způsobí vzhled vlhkosti a dokonce i plísně, která zničí vnitřek i samotnou srst).
5. Zajistěte pravidelné čištění kožichů. Kožešinové zboží je vhodné vzít každý rok do čistírny na šetrné čištění (nebo alespoň jednou za 2 roky). Srst byste si neměli čistit doma sami. Nesprávně zvolené chemikálie a agresivní metody napadení hromady mohou kožešinový výrobek zničit.

Jak uložit kožich z lišky?

Správné skladování kožichů předpokládá dodržování následujících pravidel:

1. Kožichy skladujte pouze nezabalené. Kožešinový výrobek by se za žádných okolností neměl skládat nebo skladovat v krabici nebo tašce. Zimní oblečení by mělo i v létě viset na ramínkách ve skříni. Je důležité poskytnout vašemu kožichu dostatečný úložný prostor; jiné věci by se neměly dostat do kontaktu se srstí (jinak se vlas pomačkají a záhyby dodají výrobku nejen omšelý vzhled, ale také zkrácenou životnost).
2. Ujistěte se, že skladovací místo je chráněno před jasným světlem a zdroji tepla. Nejlepší možností by byla prostorná skříň nebo malá šatna, chráněná před přímým slunečním zářením.
3. Ujistěte se, že používáte kryty. To ochrání kožešinový výrobek před prachem. I v té nejčistší šatně nebo v uzavřené skříni se na kožichu usadí drobné částečky prachu, které časem hromadu ucpou.
4. Vytvořte přirozené větrání v prostoru pro skladování kožešin. Kožich by neměl být pevně přitlačen k jiným věcem. Je důležité zajistit přirozené proudění vzduchu pro srst. K tomu je třeba použít kryty vyrobené z přírodní bavlněné tkaniny. Přírodní tkanina umožňuje srsti „dýchat“ a zabraňuje vzniku vlhkosti nebo škůdců.
5. Během skladování je čas od času nutné vyčesat kožich speciálním kartáčem se vzácnými zuby. Pravidelné česání srsti udrží vlas měkký a „vzdušný“ a také zabrání spékání a zacuchávání srsti.
6. Sledujte teplotu a vlhkost v místnosti, kde je kožich uložen. Nesprávné teplotní podmínky mohou negativně ovlivnit stav masa a srsti.
7. Pokud není možné vytvořit optimální skladovací podmínky, můžete využít služeb kožešinové chladničky. Kožešinové salony přijímají kožichy na uskladnění během léta. V takových salonech a buticích jsou speciální chladicí komory, ve kterých bude kožich skladován při ideální teplotě a požadované úrovni vlhkosti.
8. ​

Jak si vybrat kvalitní kožich z lišky?

Chcete-li si vybrat vysoce kvalitní kožich z lišky, měli byste před nákupem pečlivě zkontrolovat kožešinový výrobek. Existuje řada znaků, podle kterých můžete pochopit, zda je produkt před vámi vysoce kvalitní nebo ne. V tomto případě stojí za to pečlivě prozkoumat jak přední stranu kožichu, tak kvalitu krejčovství obecně, stejně jako zadní stranu, vnitřní švy, podšívku a další prvky.

Jedním z důležitých bodů při výběru kožichu je kontrola kvality srsti. Svědomití výrobci vždy dávají kupujícím možnost prohlédnout si srst: za tímto účelem je v podšívce kožichu zajištěn přístup ke spodní straně kožešiny. Pokud je podšívka pevně přišitá a kvalitu síťoviny nelze nijak posoudit, výrobce zjevně něco tají.

Chcete-li vybrat vysoce kvalitní kožich z lišky, je důležité dodržovat následující pravidla:

1. Nekupujte drahé kožešinové výrobky na trhu. Elitní kožichy lze zakoupit výhradně ve specializovaných kožešinových buticích a obchodech, jejichž pověst je nepochybná. Nákup kožichu na trhu s sebou nese riziko nákupu nekvalitního výrobku za vysokou cenu. V obchodech můžete nejen pečlivě zkontrolovat srst a zkontrolovat certifikát, ale také se ujistit o správné kvalitě skladování elitní kožešiny (na trhu bude kožich skladován bez dodržení teplotního režimu a dalších důležitých podmínek skladování ).
2. Zkontrolujte kvalitu masa (zadní strana srsti). Sušené maso může šustit. Šustění lze zkontrolovat protřepáním kožichu. Pokud při pohledu pod podšívku najdete zažloutlé nebo velmi vysušené jádro, měli byste nákup odmítnout. Jde o známky špatně zpracované, staré nebo přesušené srsti, která má krátkou životnost. Brzy se takový kožich může začít rozpadat: objeví se záhyby, plešatá místa a oděrky.
3. Zkontrolujte kvalitu srsti. Kvalitní kožich nespadne. Chcete-li zkontrolovat tento aspekt, můžete přejet dlaní nebo vlhkým hadříkem po povrchu kožešiny. V tomto případě by na ubrousku nebo na dlani neměly zůstat žádné žmolky. Můžete také sevřít kožich. Pokud vám v prstech zůstane několik vláken, kvalita srsti je dobrá. Pokud po štípnutí skončíte s chuchvalcem žmolků v rukou, neměli byste si kupovat kožich – dlouho vám nevydrží.
4. Zkontrolujte kvalitu barev. Abyste se ujistili, že se díváte na elitní srst, stačí přejet vlhkým hadříkem po povrchu kožichu. Neměly by na něm zůstat žádné stopy barvy. Ani barvená liška by neměla zanechávat stopy po obarvení (odborně barvené věci nezanechávají barevné skvrny na ubrousku).
5. Zkontrolujte kvalitu švů. Kvalitní kožich by měl mít vnitřní a vnější švy, které jsou dokonale rovné, tenké a téměř neviditelné.

Chcete si pořídit opravdu kvalitní kožich? Objednejte si elitní kožešinový výrobek z butiku Pret-a-Porter Furs!