Ach, ten Freddie, ach, ten Mercury! Je to šestnáct let, co nás opustil, ale jeho odkaz žije dál. Stejně jako jeho obraz stále stojí před našima očima – někdy v směšném overalu, někdy v “opileckém” tričku, drze ukazující publiku tlustý výrůstek na hrudi. A v rukou – neměnný mikrofon se stativem. Všimli jste si, že je zkrácený – jen metr dlouhý? A to všechno z lenosti. Ještě před Queen, když se jmenoval Farrukh Bulsara, tento neposedný teenager zpíval ve školní kapele a skákal po pódiu jako koza, napodoboval Presleyho a Berryho a tahal mikrofon na rameni s těžkým stojanem. Ale jednoho dne ho tato dřina unavila a budoucí Mercury si před koncertem tajně uřízl kus ramene spolu se základnou. Od té doby začal podvodník skákat po pódiu svým známým způsobem a svíral lehkou metr dlouhou tyč s “Mikem” na konci.
Ale co znamená vizuální obraz? Po pódiu skáče tolik podobně vypadajících umělců s krátkými mikrofony a křičí vulgární písně. A všimli jste si, že slovo „píseň“ zní ve vztahu k tvorbě Mercuryho a Queen nějak nevhodně? Je nemožné slovy vyjádřit pocity, které zažíváte při poslechu skladeb kapely. Proto se vám pokusíme jednoduše říct, jakým člověkem byl Freddie Mercury.
Nejenže měl vzácný talent, ale sám byl zástupcem vzácné národnosti Parsů – malého a tajemného lidu žijícího v Íránu a vyznávajícího zoroastrismus. Toto náboženství je jedním z nejstarších na planetě, založené na učení Zarathuštry – svobodné morální volbě člověka dobrých myšlenek, dobrých slov a dobrých skutků. Je těžké říci, zda byl Freddie skutečným zoroastriáncem, ale je jisté, že hudebník se rozzuřil, když byl nazýván jménem, které mu dali jeho rodiče – Farrukh Bulsara.
Není známo, jak by se osud zástupce exotických národů vyvíjel, kdyby se za ním v Londýně nezastavili jeho přátelé, studenti Imperial College a brigádní rockeři-lůzáci ze skupiny Smile, jejímž vrcholem úspěchu byla vystoupení „jako předskokana“ velkých Pink Floyd. Přišli si postěžovat na osud skromnému chlapíkovi Farrukhu Bulsarovi a našli tam svého vůdce Freddieho Mercuryho. K jejich překvapení mladý Parsi nejen hodně věděl o hudbě, ale měl také jasnou představu o tom, jaká by měla být vystoupení a jevištní tvorba skupiny. Tak se zrodila legendární Queen, v níž se Bulsara stal Mercury – v překladu z angličtiny „obsahující rtuť“, nebo římský bůh obchodu, nebo planeta. Vyberte si sami, co se vám líbí nejvíc.
Od té doby žil Freddie Mercury pro hudbu. Dokonce měl v čele postele piano s klávesami otočenými k polštáři, takže pokud hudebník cítil potřebu něco zahrát, stačilo se jen otočit obličejem k nástroji. A skladbu Crazy Little Thing Called Love pro album The Game složil sám v koupelně a poté ji zaranžoval a nahrál ve studiu během pouhé půl hodiny. Co dodat, Mercury vždycky vyžadoval, aby jeho osobní asistenti měli u sebe zápisník a pero – pro případ, že by ho náhle napadla inspirace. A taky se to stalo: text písně Life Is Real se objevil během letu z New Yorku do Londýna.
Freddie také miloval kočky a občas jich měl najednou nejméně 10. Hudebníkovo sólové album Mr Bad Guy je věnováno ocasatým a píseň Delilah z posledního alba The Queen (Innuendo) je věnována jeho oblíbené kočce. Říká se, že během turné hudebník pravidelně volal domů a trávil hodiny rozhovory s kočkami.
24. listopadu 1991 zemřel Freddie Mercury na zápal plic související s AIDS ve svém londýnském domě. Tisíce lidí přišly k plotu jeho sídla Garden Lodge, aby na cestičky položily kytice květin, pohlednice, dopisy a fotografie.
Podle zoroastriánských tradic, v nichž byl hudebník vychován, mělo být jeho tělo dáno k sežrání supům – aby neurazili oheň, vodu, zemi a vzduch. Britské zákony však takový exotický pohřební postup nestanovují a Freddie Mercury – Farrukh Bulsara byl zpopelněn, ale za přítomnosti zoroastriánského kněze. Podle jedné verze byl umělcův popel rozptýlen v jeho vlasti, podle jiné – nad Ženevským jezerem poblíž jeho domova.
Farrukh Bulsara, kterého každý zná jako ikonického zpěváka Queen Freddieho Mercuryho, se narodil v Tanzanii v roce 1946. Rodiče Bomi a Jer byli podle národnosti Parsové, íránští lidé vyznávající učení Zoroastera. Ferrukh byl poslán do školy ve věku šesti let. Pilně studoval a měl rád sport, vybral si hokej, tenis a box. A už tehdy se začal zajímat o hudbu a malbu. Ale ze všeho nejvíc chlapec rád zpíval. Ve škole jeho anglicky mluvící spolužáci začali Farrukhovi říkat Freddy.
Ve věku 12 let založil Freddie a jeho přátelé rockovou kapelu a nazvali ji „The Hectics“.
V mládí se ten chlap stává studentem na prestižní Ealing College, kde studuje malbu a design a také pokračuje ve studiu hudby a baletu.
Během této doby se Freddie také setkal s kolegou z univerzity Timem Staffelem. Tim byl vůdcem hudební skupiny „Smile“.
Po absolvování vysoké školy v roce 1969 získal 23letý Freddie titul v oboru grafického designu.
Ve stejném roce se Freddie setkal s hudebníky skupiny „Ibex“ z Liverpoolu. Po krachu Ibex si Freddie, který si nedokázal představit svůj budoucí život bez hudby, našel novou skupinu. Říkalo se mu „moře kyselého mléka“. Po odchodu jednoho z hudebníků se skupina rozpadla. Ale místo ní se zrodila nová, která se jmenovala „královna“. Freddie nakreslil erb kapely s písmenem Q uprostřed a znameními zvěrokruhu hudebníků kolem něj. V roce 1972, kdy kapela nahrávala své debutové album, si Freddie změnil příjmení na Bulsara a přijal pseudonym Mercury. V roce 1974 hudebníci představili svou první skladbu s názvem „Killer Queen“. Doslova po ní vydali svou nejslavnější píseň – „Bohemian Rhapsody“. Po nějaké době se „Bohemian Rhapsody“ dostalo té cti, že byla označena za nejlepší skladbu tisíciletí. Další píseň s názvem „We Are The Champions“ se nyní hraje, když jsou oceněni šampioni různých soutěží.
Vrchol hudební kariéry skupiny Queen a její hlavní zpěvačky nastal 13. července 1985, kdy byli zařazeni do sestavy umělců, kteří byli poctěni vystupovat na stadionu ve Wembley. Tento koncert povýšil Mercuryho na rockové legendy.
V roce 1986 se skupina vydala na své poslední turné nazvané „Magic Tour“. Byly to poslední koncerty, na kterých sólista vystupoval jako součást skupiny.
Poslední skladba Freddieho Mercuryho, kterou nahrál před svou smrtí, se jmenovala „Mother’s Love“.
Zvěsti o tom, že zpěvák byl nevyléčitelně nemocný, pronikly do médií v roce 1986 poté, co byl testován na infekci HIV. Freddie tuto skutečnost popřel, ale o tři roky později bylo vše zřejmé, zpěvák začal prudce hubnout. 23. listopadu 1991 zpěvák oficiálně oznámil svou nemoc. A druhý den zemřel. Smrt byla způsobena bronchiální pneumonií.
V roce 1969 se Freddie Mercury díky Brianu Mayovi seznámil s Mary Austinovou, se kterou žil asi sedm let, ale pak se rozešli. Pokračovali však v udržování vztahu až do zpěvákovy smrti. Mary sloužila jako jeho osobní sekretářka a skladba „Love of My Life“ jí byla věnována. Freddie pokřtil Maryina prvorozeného Richarda a ten mu zanechal svůj londýnský dům a slušnou část svého majetku.
Obraz Freddieho Mercuryho od samého počátku jeho popularity vyvolal mnoho otázek o jeho sexualitě, ale Mercury se vždy vyhýbal mluvení o svém osobním životě.
Po smrti hudebníka informační zdroje pokračovaly v diskusi na téma Mercuryho orientace. Tisková tvrzení, že Freddie byl gay, byla částečně založena na rozhovorech s lidmi, kteří Mercuryho osobně znali. Brian May a Roger Taylor poskytli týden po Freddieho smrti rozhovor, ve kterém Brian May řekl: “Byl gay a ve skutečnosti se tím netajil.” Jim Hutton také napsal knihu Mercury and Me o svém vztahu s Freddiem, který trval posledních šest let zpěvákova života.
