Ahoj. Jsem Philly. [1] Drak. Noční zuřivost. Bydlím na ostrově, jak asi tušíte: Noční zuřivost. Není nás tu moc, ale každý je zaneprázdněn svými věcmi. Například musím chytat ryby, abych nakrmil mláďata. A někdo sleduje tyhle nesnesitelné malé tvory (no, skoro všechny zuřivosti to dělají). Zábava je tu neuvěřitelná. Všichni pobíhají jako šílení. Kvůli tomu se můžete i ztratit (i když ostrov je upřímně malý). Protože jsem teenager, nesmím létat daleko od ostrova. Dospělí nám vyprávěli o podivných tvorech. Bezkřídlí, nepředvídatelní, zabíjejí nás ve velkém množství! Vždycky jsem tento zákaz porušil, protože vždycky létám sám a nikdo mě neobtěžuje. Ale jednoho dne jsem litoval, že jsem dospělé neposlouchal. Teď vám o tom povím.
Jednoho „krásného“ (tedy zamračeného) dne jsem jako obvykle ráno vyletěl na ryby. No, nějak jsem letěl daleko. (No, vlevo je obrázek: (pro ty, co to nepochopili, ostrov vyděděnců)) [2] A pak to všechno začalo! Nejdřív křik, pak řev, pak podivný tupý zvuk. Jako mladý drak jsem se samozřejmě bál. Ale můj strach nebyl nic ve srovnání s tím, co se stalo potom! Letělo na mě něco, co vypadalo jako míč, se kterým si hrají děti, ale mnohem větší. Míč mě zasáhl. Cítil jsem nepopsatelnou bolest, ale byl jsem tak vyděšený, že jsem se snažil co nejrychleji odletět z toho místa. Brzy jsem odletěl. Jen jsem nechápal kam. Velmi dlouho jsem hledal cestu domů a bál se, že bych se po návratu mohl dostat do problémů. Už byla tma a já měl hlad. No, protože jsem měl zkušenosti s rybařením, rychle jsem se najedl a letěl dál. Ale zase mě začaly trápit neúspěchy. Najednou mé tělo sláblo. Zkoušel jsem mávat křídly, ale ta kategoricky odmítala fungovat. Rozhlédl jsem se kolem a neviděl jsem jediný ostrov! Kdyby poblíž nějaký ostrov byl, vrhl bych se na něj a obnovil síly, ale štěstí mi prostě odmítlo pomoci. Do vody zbývalo jen velmi málo. Bál jsem se, že se utopím, protože nejsem moc dobrý plavec. Najednou jsem ucítil něco na zádech. Nejdřív se mě to jen dotklo, ale o chvíli později jsem ucítil bolest. Drápy se mi zaryly do šupin! Ale čí? To mě vyděsilo. Když drak srovnal let, uslyšel jsem slova, která mi byla překvapivě srozumitelná!
– «“Výborně, zlato!” bylo slyšet shora.
Ať jsem se snažil sebevíc, neviděl jsem ani draka, ani mluvčího. Zkusil jsem se pohnout. Křídla stále neposlouchala a já nemohl pochopit proč. Proč? A shora, jako by v odpověď, se ozvalo:
– «Ano, je zraněný.cizinec vykřikl– „Bezzubý je rychlejší. Potřebuje okamžitou pomoc.“
Tady jsem se začal prohlížet a uviděl jsem krev. Tekla mi z kořene levého křídla. Teď jsem si uvědomil, že mě ta koule vážně zranila tím, že mi usekla křídlo. Nechápal jsem, proč necítím bolest, ale bylo to hrozné. Letěli jsme krátce a brzy se objevil podivný ostrov. Nikdy jsem nic takového neviděl! Byli tam různí draci. Najednou se přede mnou objevila tvář. Tvář dospělé fúrie! Dívala se na mě a já na ni. Když jsme doletěli k ostrovu, viděl jsem teď nejen draky. Byli tam ti samí podivní tvorové! Tehdy jsem se opravdu vyděsil! Snažil jsem se vymanit z pevného objetí, ale marně. Doletěli jsme k ostrovu a já byl vržen do jakési prohlubně. Síť se za námi zavřela. Upřímně, chtěl jsem jít domů. Proklínal jsem se! Proč?! Proč jsem porušil zákazy?! Snažil jsem se najít úkryt, ale v kulaté prohlubni nebyly žádné rohy a nemohl jsem vzlétnout. Pak jsem se pokusil uklidnit. Přede mnou stál mužský fúrius ve válečných barvách. Seděl na něm muž. Zbavil se zuřivosti a začal se ke mně přibližovat. Nikdy jsem ho neslyšel, ale rozuměl jsem jeho jazyku! Řekl:
«“Ticho, příteli, ticho”Tato slova mě uklidnila, ale měl jsem takový strach, že jsem před ním ustoupil.
Ale pak jsem narazil do zdi. Blížila se. Zavřel jsem oči. Ale. Jediné, co jsem cítil, byla teplá ruka. Přestal jsem se bát. Něco mě k ní táhlo.
«To je vše. Výborně. Dobrý drak.“ –Po těchto slovech jsem ho chtěl olíznout. Ale nemohl jsem překonat svůj strach. A přesto jsem ho olízl. Přímo do obličeje.
„Bezzubý, možná jste bratři?“řekl ironicky a zuřivost za ním se zasmála.
Přišel ke mně takzvaný bezzubý.
“Jak se jmenuješ?” –zeptal se.
„F. Philly,“ řekl jsem nejistě.
V tomto okamžiku tvor někam utekl.
„Vypadáš, jako bys nikdy předtím žádné lidi neviděl.“
“Nikdy jsem je doopravdy neviděl.”
„Odkud jsi? Nikdy jsem tě neviděl.“
„A já tebe. Jsem z Ostrova Noční fúrie.“
“Kde.” –zeptal se takovým tónem, že jsem se vyděsila-“Víš, kde je?”
“Ne, jsem ztracený.”
„Škoda. Nerozčilujme ho. Které ostrovy byly poblíž?“
„Podle mého názoru. Ostrov vyvrženců.“
„Takže. -“řekl a vzpomněl si na něco –„Zdá se, že nedaleko je ostrov, ale když jsem tam byl naposledy, nikdo tam nebyl.“
„No a co? Stali jste se přáteli?“ řekl a něčím se otřel.
„Tohle je Škyťák. Je dobrý. Můžeš mu věřit.“
Za Škyťákem se rozběhlo několik tvorů. Jeden z nich něco nesl. Škyťák ke mně přišel a řekl:
“Otevři pusu, příteli” Důvěřoval jsem Bezzubkovi a poslechl.„Takže se zuby je všechno v pořádku. Teď se podíváme na křídlo. Máš štěstí, příteli. Budeš moct létat. Jen ho musíš zašít.“– řekl a vytáhl z té věci ostrou jehlu.“Odkud ses sem vzal? Není ti ani deset let!”šití na křídle.
“Kdo je tohle” – Zeptal jsem se, trochu povzbuzenější?
„Tohle jsou lidi. Filadelfie.“
„Lidé? Vážně? Dospělí mi říkali, že zabíjejí.“
“Zabili.”okamžitě mě přerušil, řekl.
Teprve teď jsem si všiml, že Bezzubka má červenou chlopeň. Chápal jsem to. Škyťák ho málem zabil, ale z nějakého důvodu ho ušetřil. Neodvážil jsem se zeptat. Zaprvé byl starší. A zadruhé jsem ho nechtěl zraňovat vzpomínkami.
O hodinu později bylo křídlo sešité. A nejen sešité. Mistrovsky sešité! Ale v tu chvíli jsem se cítil unavený a. ztratil vědomí.
Brzy jsme s Bezzubkou a Škyťákem odletěli hledat můj domov. Ostrov Fúrií jsme našli velmi rychle. Okamžitě jsem běžela k rodičům, nebála jsem se, že bych se dostala do problémů, a Škyťák s Bezzubkou tam dlouho stáli a váhali. Pak odešli. Nikomu jsem neřekla, co jsem viděla. Pro ně jsem byla prostě ztracená, ale pro sebe jsem objevila nové tajemství.
