Akathist je psán v ruštině. Od 1970. let 25.02.2018. století se Akathist předává z ruky do ruky v rukopisné podobě. Na internetu se tak objevilo mnoho verzí Akathistu. Z nich jsme vybrali a upravili verzi, která se nejvíce blíží originálu. Text byl aktualizován XNUMX. XNUMX. XNUMX.
Neúplatný Králi věků, který držíš ve své pravici všechny cesty lidského života mocí své spásné Prozřetelnosti! Děkujeme Ti za všechna Tvá známá i skrytá požehnání, za pozemský život i za nebeské radosti Tvého budoucího Království. Rozprostři Svá milosrdenství i na nás, kteří zpíváme:
Sláva tobě, Bože, navěky.
Narodil jsem se na svět jako slabé, bezmocné dítě, ale Tvůj anděl rozprostřel svá jasná křídla a střežil mou kolébku. Od té doby Tvá láska září na všech mých cestách a podivuhodně mě vede ke světlu věčnosti. Chválím štědré dary Tvé Prozřetelnosti, které mi byly zjeveny od prvního dne až dodnes. Děkuji a volám se všemi, kdo Tě poznali:
Sláva Tobě, který jsi mě povolal k životu.
Sláva Tobě, jenž jsi mi zjevil krásu vesmíru.
Sláva Tobě, jenž jsi mi otevřel nebe i zemi jako velkou knihu moudrosti.
Sláva Tvé věčnosti uprostřed pomíjivého světa.
Sláva Tobě za Tvé tajné i zjevné milosrdenství.
Sláva Tobě za každý nádech mé hrudi.
Sláva Tobě za každý krok života, za každý okamžik radosti.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Pane, je dobré být Tvým hostem: voňavý vzduch, hory táhnoucí se k nebi, vody jako nekonečná zrcadla odrážející zlato paprsků a lehkost oblaků. Celá příroda tajemně šeptá, vše je plné náklonnosti. Ptáci i zvířata nesou pečeť Tvé lásky. Požehnaná je Matka Země se svou prchavou krásou, probouzející touhu po věčné vlasti, kde v nepomíjivé kráse volají: Aleluja.
Přivedl jsi nás do tohoto života jako do okouzlujícího ráje. Viděli jsme oblohu jako tmavě modrou mísu, v jejímž azuru zpívají ptáci, slyšeli jsme uklidňující šum lesa a sladkou hudbu vod, jedli jsme voňavé sladké ovoce a vonný med. Je nám u Tebe na zemi dobře, je radost být Tvým hostem.
Sláva Tobě za hostinu života.
Sláva Tobě za chladivou svěžest vody.
Sláva Tobě za vůni konvalinek a růží.
Sláva Tobě za sladkou rozmanitost bobulí a ovoce.
Sláva Tobě za diamantovou záři ranní rosy.
Sláva Tobě za zářivý úsměv probuzení.
Sláva tobě za pozemský život, předzvěst nebeského života.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Síla Ducha svatého objímá každou květinu: tichý závan vůně, něha barev, krása Velkého v malém. Chvála a čest Životodárnému Bohu, který rozprostírá louky jako kvetoucí koberec, korunuje pole zlatem klasů a blankytem chrp a duše radostí z rozjímání. Radujte se a zpívejte Mu: Aleluja.
Jak krásná jsi v triumfu jara, kdy veškeré stvoření je vzkříšeno a radostně k Tobě volá tisíci způsoby! Ty jsi zdrojem života. Ty jsi přemožitelem smrti. Ve světle měsíce a zpěvu slavíka stojí údolí a lesy ve svém sněhobílém svatebním oděvu. Celá země je Tvou nevěstou, čeká na Tebe, Neúplatného Ženicha. Oblékáš-li takto trávu, jak nás pak proměníš v budoucím věku vzkříšení, jak budou osvícena naše těla, jak budou zářit naše duše!
Sláva Tobě, jenž jsi z temnoty země vyvedl rozmanité barvy, chutě a vůně.
Sláva Tobě za pohostinnost a náklonnost celé Tvé přirozenosti.
Sláva Tobě, že nás obklopuješ tisíci svých stvoření.
Sláva Tobě za hloubku Tvé mysli, vtisknutou do celého světa.
Sláva Tobě – s úctou líbám stopy Tvé neviditelné nohy.
Sláva Tobě, jenž jsi zažehl jasné světlo věčného života, které je před námi.
Sláva Tobě za naději nesmrtelné, nepomíjivé krásy.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Jak těšíš ty, kdo na tebe myslí, jak životodárné je tvé svaté Slovo! Měkčí než olej a sladší než plástev medu je rozhovor s tebou. Modlitba k tobě inspiruje a oživuje. Jakým znepokojením se pak naplňuje srdce a jak majestátní a rozumnou se stává příroda i veškerý život! Kde nejsi, tam je prázdnota. Kde jsi, tam je bohatství duše, tam plyne píseň jako živoucí proud: Aleluja.
Když západ slunce sestoupí na zemi, když vládne klid večerního spánku, v tichu slábnoucího dne vidím Tvé paláce pod obrazem zářících komnat, v oblačné záři úsvitu. Oheň a purpur, zlato a blankyt prorocky hovoří o nevýslovné kráse Tvých příbytků a tajemně volají: pojďme k Otci!
Sláva Tobě v tichou hodinu večerní.
Sláva Tobě, jenž jsi vylil na svět velký pokoj.
Sláva Tobě za rozlučkový paprsek zapadajícího slunce.
Sláva Tobě za odpočinek blaženého spánku.
Sláva Tobě za Tvou blízkost v temnotě, když je celý svět daleko.
Sláva Tobě za něžné modlitby dojaté duše.
Sláva Tobě za slíbené probuzení k radosti věčného, nekonečného dne.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Bouře života nejsou hrozné tomu, komu v srdci svítí lampa Tvého ohně. Všude kolem je nepřízeň počasí a tma, hrůza a vytí větru. Ale v duši je ticho a světlo, teplo a pokoj, je Kristus! A srdce zpívá: Aleluja.
Vidím Tvou oblohu, zářící hvězdami. Ó, jak jsi bohatý, kolik světla máš! Věčnost na mě hledí paprsky vzdálených světel. Jsem tak malý a nepatrný, ale Pán je se mnou, Jeho milující pravice mě všude chrání.
Sláva Tobě za Tvou neustálou péči o mě.
Sláva Tobě za prozřetelná setkání s lidmi.
Sláva Tobě za lásku k rodině, za oddanost přátel.
Sláva Tobě za tichost zvířat, která mi slouží.
Sláva Tobě za zářivé okamžiky mého života.
Sláva Tobě za jasné radosti srdce.
Sláva Tobě za štěstí života, pohybu a rozjímání.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Jak veliký a blízko jsi v mocném pohybu bouře. Jak viditelná je tvá mocná ruka v záblescích oslepujícího blesku. Úžasná je tvá velikost. Hlas Hospodinův je nad poli a v šumu lesů, hlas Hospodinův v triumfu hromu a deště, hlas Hospodinův nad mnohými vodami. Chvála tobě v řevu hor chrlících oheň. Třeseš zemí jako oděvem. Zvedáš vlny moře k nebesům. Chvála Tomu, jenž pokořuje lidskou pýchu, jenž kajícně volá: Aleluja.
Jako blesk, když rozzáří síně hostiny, a po něm se světla lamp zdají být žalostná, tak jsi náhle zazářil v mé duši během nejintenzivnějších radostí života. A za světlem Tvého blesku, ať už se zdálo jakkoli bezbarvé, temné, přízračné, se má duše řítila za Tebou.
Sláva Tobě, Hranici a Mezi nejvyššího lidského snu.
Sláva Tobě za naši neuhasitelnou žízeň po spojení s Bohem.
Sláva Tobě, jenž jsi v nás vzbudil nespokojenost s pozemskými věcmi.
Sláva Tobě, jenž jsi v nás vložil věčnou touhu po nebi.
Sláva Tobě, jenž jsi nás oděl svými nejjemnějšími paprsky.
Sláva Tobě, jenž jsi zničil moc duchů temnoty a odsoudil všechno zlo k záhubě.
Sláva Tobě za Tvá zjevení, za štěstí z toho, že Tě cítím a s Tebou žiju.
Sláva tobě, Bože, navěky.
V podivuhodném spojení zvuků je slyšet Tvé volání. Otevíráš nám práh přicházejícího ráje v melodii zpěvu, v harmonických tónech, ve vrcholu hudební krásy, v brilantnosti umělecké tvořivosti. Všechno, co je skutečně krásné, k Tobě nese duši mocným voláním, nutí nás zpívat nadšeně: Aleluja.
Vnuknutím Ducha svatého osvěcuješ myšlenky umělců, básníků a vědeckých géniů. Silou Nadvědomí prorocky chápou Tvé zákony a odhalují nám propast Tvé tvůrčí moudrosti. Jejich činy mimovolně hovoří o Tobě. Ó, jak velký jsi ve svých stvořeních! Ó, jak velký jsi v člověku!
Sláva Tobě, jenž jsi zjevil nepochopitelnou moudrost v zákonech vesmíru.
Sláva Tobě – celá příroda je plná znamení Tvé existence.
Sláva Tobě za všechno, co nám bylo zjeveno Tvou dobrotou.
Sláva tobě za to, co jsi ve své moudrosti skryl.
Sláva Tobě za genialitu lidské mysli.
Sláva Tobě za životodárnou sílu práce.
Sláva Tobě za ohnivé jazyky inspirace.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Jak blízko jsi ve dnech nemoci. Ty sám navštěvuješ nemocné, skláníš se k lůžku trpícího a srdce s Tebou rozmlouvá. Zastíníš duši pokojem v dobách velkého zármutku a utrpení. Posíláš nečekanou pomoc. Ty jsi Utěšitel, ty jsi Láska, která zkouší a zachraňuje. Zpíváme Ti píseň: Aleluja.
Když jsem Tě jako dítě poprvé vědomě vzýval, splnil jsi mou modlitbu a zastínil jsi mou duši úctyhodným pokojem. Tehdy jsem pochopil, že jsi dobrý a že blahoslavení jsou ti, kdo se k Tobě utíkají. Začal jsem Tě volat znovu a znovu a nyní volám:
Sláva Tobě, jenž naplňuješ má přání po dobru.
Sláva Tobě, jenž nade mnou bdíš dnem i nocí.
Sláva Tobě, který sesíláš hojnost požehnání dříve, než si je vyžádáš.
Sláva Tobě, jenž léčíš bolesti a ztráty léčivým proudem času.
Sláva Tobě – s Tebou nejsou beznadějné ztráty, Ty dáváš věčný život každému.
Sláva Tobě – daroval jsi nesmrtelnost všemu dobrému a vznešenému.
Sláva Tobě – slíbil jsi nám vytoužené setkání s mrtvými.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Proč se ve dnech Tvých svátků tajemně usmívá celá příroda? Proč se pak srdcem šíří podivuhodná lehkost, s ničím pozemským nesrovnatelná, a sám vzduch oltáře i chrámu se stává světelným? To je dech Tvé milosti, to je odraz světla Táboru, když nebe i země zpívají chválu: Aleluja.
Když jsi mě inspiroval ke službě bližním a osvítil mou duši pokorou, pak jeden z Tvých nesčetných paprsků dopadl na mé srdce a ono se stalo zářivým jako železo v ohni. Spatřil jsem Tvou tajemnou, nepolapitelnou tvář.
Sláva Tobě, který proměňuješ naše životy dobrými skutky.
Sláva Tobě, jenž jsi do každého ze svých přikázání vtiskl nevýslovnou sladkost.
Sláva Tobě, jenž přebýváš tam, kde voní milosrdenství.
Sláva Tobě, který nám sesíláš neúspěchy a zármutky, abychom byli citliví k utrpení druhých.
Sláva Tobě, jenž jsi vložil velkou odměnu do vnitřní hodnoty dobra.
Sláva Tobě, jenž přijímáš každý vznešený impuls.
Sláva Tobě, jenž jsi povýšil lásku nade vše pozemské i nebeské.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Co se roztříštilo v prach, nelze obnovit, ale Ty obnovuješ ty, jejichž svědomí shnilo, ale navracíš dřívější krásu duším, které ji beznadějně ztratily. S Tebou není nic nenapravitelné. Ty jsi všechna láska. Ty jsi Stvořitel a Obnovitel. Chválíme Tě písní: Aleluja.
Bože můj, jenž znáš pád pyšného anděla Dennitsy! Zachraň mě silou své milosti, nedovol mi odpadnout od Tebe, nedovol mi zapomenout na všechna Tvá požehnání a dary. Zostři můj sluch, abych v každém okamžiku svého života slyšel Tvůj tajemný hlas a volal k Tobě, Všudypřítomnému:
Sláva Tobě za prozřetelnou shodu okolností.
Sláva Tobě za milostivá předzvěsti.
Sláva Tobě za pokyny tajného hlasu.
Sláva Tobě za zjevení ve snech i ve skutečnosti.
Sláva Tobě, jenž ničíš naše neúspěšné plány.
Sláva Tobě, jenž nás skrze utrpení vysvobozuješ z opojení vášněmi.
Sláva Tobě, jenž spásně pokořuješ pýchu srdce.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Skrz ledový řetěz staletí cítím teplo Tvého Božského dechu, slyším proudící krev. Jsi již blízko, řetěz času se přetrhl, vidím Tvůj kříž, je pro mě. Můj duch je v prachu před křížem: zde je triumf lásky a spásy, zde chvála nikdy neustává: Aleluja.
Blahoslavený je ten, kdo se bude účastnit večeře v Tvém království, ale mne jsi již učinil účastníkem této blaženosti na zemi. Kolikrát jsi ke mně vztáhl svou Božskou pravicí své Tělo a Krev a já, velký hříšník, jsem přijal tuto svatost a pocítil Tvou lásku, nevýslovnou, nadpřirozenou!
Sláva Tobě za nepochopitelnou, životodárnou moc milosti.
Sláva tobě, jenž jsi vzbudil svou církev jako tiché útočiště pro trýzněný svět.
Sláva Tobě, jenž nás obnovuješ životodárnými vodami křtu.
Sláva Tobě – Ty navracíš kajícníkům čistotu neposkvrněných lilií.
Sláva tobě, nevyčerpatelná propast odpuštění.
Sláva Tobě, za kalich života, za chléb věčné radosti.
Sláva Tobě, jenž jsi nás do nebe pozvedl.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Mnohokrát jsem viděl odraz Tvé slávy na tvářích mrtvých. Jakou nadpozemskou krásou a radostí zářily, jak éterické, nehmotné byly jejich rysy! Byl to triumf dosaženého štěstí a míru. V tichosti volali k Tobě. V hodině mé smrti osviť mou duši a volej: Aleluja.
Co je má chvála před Tebou?! Neslyšel jsem zpěv cherubínů, to je úděl vysokých duší, ale vím, jak Tě chválí příroda. V zimě jsem rozjímal, jak se v tichu měsíčního svitu tiše modlí k Tobě celá země, oděná v bílém rouchu, zářící diamanty sněhu. Viděl jsem, jak se z Tebe raduje vycházející slunce a jak sbory ptáků hřmí Tvou chválu. Slyšel jsem, jak kolem Tebe tajemně šumí les, zpívají větry, bublají vody, jak sbory světel kážou o Tobě svým harmonickým pohybem v nekonečném prostoru. Co je má chvála? Příroda Tě poslouchá, ale já ne, ale dokud žiji a vidím Tvou lásku, chci děkovat, modlit se a volat:
Sláva Tobě, jenž jsi nám ukázal světlo.
Sláva Tobě, jenž jsi nás miloval hlubokou, nezměrnou, božskou láskou.
Sláva Tobě, jenž nás zastíníš jasnými zástupy andělů a svatých.
Sláva Tobě, Svatý Otče, jenž jsi nám přikázal Své království.
Sláva tobě, Synu Vykupitele, jenž jsi nás znovuzrodil svou krví.
Sláva tobě, Duchu svatý, životodárné slunce budoucího věku.
Sláva Tobě za všechno, ó Božská Trojice, Všedobrá.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Ó, všemoholá a životodárná Trojice! Přijmi díkůvzdání za všechna svá milosrdenství a ukaž nám své požehnání hodnými, abychom rozmnožili svěřené nám talenty a s vítěznou chválou vstoupili do věčné radosti našeho Pána: Aleluja.
Tento kondak se čte třikrát, poté ikos 1 a kondak 1.
Narodil jsem se na svět jako slabé, bezmocné dítě, ale Tvůj anděl rozprostřel svá jasná křídla a střežil mou kolébku. Od té doby Tvá láska září na všech mých cestách a podivuhodně mě vede ke světlu věčnosti. Chválím štědré dary Tvé Prozřetelnosti, které mi byly zjeveny od prvního dne až dodnes. Děkuji a volám se všemi, kdo Tě poznali:
Sláva Tobě, který jsi mě povolal k životu.
Sláva Tobě, jenž jsi mi zjevil krásu vesmíru.
Sláva Tobě, jenž jsi mi otevřel nebe i zemi jako velkou knihu moudrosti.
Sláva Tvé věčnosti uprostřed pomíjivého světa.
Sláva Tobě za Tvé tajné i zjevné milosrdenství.
Sláva Tobě za každý nádech mé hrudi.
Sláva Tobě za každý krok života, za každý okamžik radosti.
Sláva tobě, Bože, navěky.
Neúplatný Králi věků, který držíš ve své pravici všechny cesty lidského života mocí své spásné Prozřetelnosti! Děkujeme Ti za všechna Tvá známá i skrytá požehnání, za pozemský život i za nebeské radosti Tvého budoucího Království. Rozprostři Svá milosrdenství i na nás, kteří zpíváme:
Sláva tobě, Bože, navěky.
